Chtěl jsem vytvořit horor. Sleduji, jak se rozmělňuje hranice mezi civilizací a přírodou, říká publicista Zbořil o knize Flora

22. listopad 2024

Osobnost Plus

Novela prozaického debutu Jonáše Zbořila s názvem Flora vychází po básnických sbírkách Nová divočina a Podolí. Za ně byl Zbořil nominován na Cenu Jiřího Ortena a Magnesii Literu v kategorii Objev roku. „Próza vyžaduje dynamiku vyprávění a příběh. V tom nejsem moc dobrý,“ přiznává kulturní editor a redaktor Seznam Zpráv v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.

Vůle napsat prózu předcházela Zbořilovu básnickou tvorbu. Celý proces se ale zdržel i díky práci moderátora. Čas strávený s poezií však autor nevnímá jako přípravné práce pro román.

„Myslím, že jde o úplně jiný druh uvažování. Básně vyžadují citlivost a jsou vlastně statické v tom, jak přemýšlejí o světě. Próza na rozdíl od nich vyžaduje dynamiku vyprávění a příběh. V tom nejsem moc dobrý,“ přiznává Zbořil. „Próze jsem věnoval dlouhé roky práce, přestože je útlá. Básně se mi píšou snadněji.“

Čtěte také

Projekt České klima. Jak se liší Češi v přístupu k otázkám ochrany přírody?

Čtenář by Floru mohl žánrově vnímat jako dystopická nebo postapokalyptická novela. To však autor považuje za poněkud problematické.

„Spíše bych řekl, že je to před-apokalyptické. Baví mě uvažovat nad tím, jak se svět pomalu mění. Myslím, že věci, které se odehrávají ve Floře, se už reálně dějí – knížka sleduje, jak se svět postupně mění a rozšiřuje. Jak se rozmělňuje hranice mezi civilizací a přírodou,“ vysvětluje autor.

Tuto neostrou hranici mezi civilizačním a přírodním v knize reprezentuje mimo jiné bytost, kterou objeví dvojice protagonistů. Její podobu utváří jak přírodní, tak člověkem zpracovaná matérie. Na takové objekty lze narazit i v Praze.

„Bydlím ve Vršovicích nedaleko od nouzové kolonie Slatiny, kde civilizace s přírodou přirozeně splývá. Nacházíte tu vyhozené pračky, zapomenutá auta, do nichž příroda vrůstá a postupně si to všechno bere zpátky. Hranice mezi technologií a přírodou mizí a právě tyhle věci vypadají jako nové bytosti,“ popisuje.

Kniha, která není zasazená do konkrétního časoprostoru, a nechává tak čtenáři prostor pro vlastní imaginaci, působí znepokojivě a místy téměř hororově.

„Chtěl jsem vytvořit horor a zároveň jsem se snažil, aby si čtenář nikdy nebyl jistý, jestli se má víc bát, nebo k tomu světu s jeho postavami přilnout,“ dodává autor.

Co o české kultuře odhalila covidová pandemie? A jaký je stav české kulturní publicistiky? Poslechněte si celý rozhovor v úvodním audiu.

autoři: Michael Rozsypal , kra

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Hororový Otesánek. Máte se bát a být dojatí zároveň, říká Jonáš Zbořil o své první próze Flora

Básník, publicista a teď už i prozaik Jonáš Zbořil přišel do Litu představit svůj nový román Flora. Ten se odehrává v „místě mezi místy“.

Přehrát
Vlk se nažral a koza zůstala celá. Jak Česko pojalo status umělce?

Česko stále nemá zavedený status umělce. Řešením měla být novela zákona o některých druzích podpory kultury. Tu ale odborníci vnímají spíše jako promarněnou příležitost.

Přehrát
Smetana má pomníků dost, další jsem mu stavět nechtěl, říká režisér Marek Najbrt

Co spojuje životopisný film o posledních šestnácti letech Bedřicha Smetany a celovečerní kinodokument o výpravě do Papui-Nové Guinei? Je to osoba Marka Najbrta.

Přehrát