Jiří Stránský: Prodaný zámek?
Asi se vám to bude zdát přinejmenším podivné, ale dnes budu mluvit o něčem, co se stoletím naší republiky jakoby nemá nic společného. Jenže má, ale kdyby se ozvali alespoň někteří, co o tom dost vědí.
Mám na mysli Veleslavínský zámek, který má s čerstvě uplynulým stoletím naší republiky společného víc, než tušíte: celé 20. století (tedy i za bolševika, jenž o tom veřejně ani soukromě moc nevěděl) fungoval jako léčebné zařízení se zvláštním soustředěním na ty duševní choroby, o nichž se toho moc nevědělo.
Pracoval tu i jeden z objevitelů Alzheimerovy choroby, neuropatolog a psychiatr profesor Oskar Fischer, o němž i ve světě největší znalci říkají, že by měl být na prvním místě v pojmenování Alzheimerovy nemoci jako nemoci Fischer-Alzheimerovy, jelikož její příznaky popsal v témže roce jako mnichovský lékař Alois Alzheimer.
Před 111 lety se mnichovská klinika samozřejmě těšila mnohem většímu ohlasu než ta pražská. Kromě toho byl Oskar Fischer Žid a 28. února 1942 byl v Terezíně ubit, ač má v úmrtním listě napsaný infarkt.
Během První republiky bylo s jeho jménem spjato i proslavené psychiatrické sanatorium v pražském Veleslavíně. Jedním z jeho pacientů byla i manželka TGM Charlotta, jejíž důvěra měla i další důvod: Oskar Fischer, ač původem německý Žid, patřil ke stoupencům mnohonárodního Československa a mluvil výborně česky.
Dálnice, železnice a vzduch jak na Jadranu
Jako liberál kandidoval ve 20. letech do Národního shromáždění i pražského městského zastupitelstva a za to byl napaden částí svých antisemitských německých studentů.
Aby tam prezident Masaryk mohl být s Charlottou co nejčastěji, měl v zámku jednu ze svých kanceláří. Pacientkou tam byla i Milena Jesenská.
Vyléčilo se tam hodně žen a mužů a v análech týkajících se Alzheimerovy choroby je Veleslavín mnohokrát na předních místech a povídání o něm by mohlo být dlouhé a obdivné.
Ale nemůže – teď o tom mluvím proto, že mi několik lidí volalo či mě odchytilo, že zámek a jeho park nejen chátrají, ale jsou na nejlepší cestě, aby jako chátrající odkaz minulosti byly co nejrychleji prodány za pár šupů někomu, kdo to pak rozprodá za miliardy.
A premiér a ministryně financí i Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ústy i perem paní Schillerová odmítli žádost Prahy 6 nabízející, že za peníze Městské části vrátí zámek nejen jeho pověsti, ale zároveň zrenovují zámek i park do původních podob. Ty tři instituce se totiž dohodly, že úmysl Prahy 6 neodpovídá podle jednoho paragrafu veřejnému zájmu.
I vy už víte, že každý ze jmenovaných představitelů těch institucí velmi dobře ví, kde zámek leží a že jej – vlastně – prodají za velmi nízkou cenu někomu, kdo všechno zvelebí a pak se napakuje.
Přitom si nejsem moc jistý, jestli paní ministryně a pan premiér vůbec vědí, kdo byl Kilián Ignác Dientzenhofer, jemuž a jeho rodu se za jejich stavby klaní celý svět, a kteří jsou podepsáni pod největším počtem našich barokních staveb. Jenže za jedním rohem je dálnice, za druhým železnice, a vzduch je tu málem jak na Jadranu. Takže… Takže.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.