Jiří Stránský: Prodaný zámek?

Jiří Stránský: Komu by se měl hradní pán omluvit

Všechny vás zdravím. Až do včerejška jsem – jak se říká – nesměl mezi lidi, jelikož na mě hupsnul nějaký bacil, ale už je to dobré a dokonce se zdá, že to mou hlavu nezasáhlo.

Mám na mysli Veleslavínský zámek, který má s čerstvě uplynulým stoletím naší republiky společného víc, než tušíte: celé 20. století (tedy i za bolševika, jenž o tom veřejně ani soukromě moc nevěděl) fungoval jako léčebné zařízení se zvláštním soustředěním na ty duševní choroby, o nichž se toho moc nevědělo.

Pracoval tu i jeden z objevitelů Alzheimerovy choroby, neuropatolog a psychiatr profesor Oskar Fischer, o němž i ve světě největší znalci říkají, že by měl být na prvním místě v pojmenování Alzheimerovy nemoci jako nemoci Fischer-Alzheimerovy, jelikož její příznaky popsal v témže roce jako mnichovský lékař Alois Alzheimer.

Před 111 lety se mnichovská klinika samozřejmě těšila mnohem většímu ohlasu než ta pražská. Kromě toho byl Oskar Fischer Žid a 28. února 1942 byl v Terezíně ubit, ač má v úmrtním listě napsaný infarkt.

Logo|foto:Český rozhlas

Během První republiky bylo s jeho jménem spjato i proslavené psychiatrické sanatorium v pražském Veleslavíně. Jedním z jeho pacientů byla i manželka TGM Charlotta, jejíž důvěra měla i další důvod: Oskar Fischer, ač původem německý Žid, patřil ke stoupencům mnohonárodního Československa a mluvil výborně česky.

Dálnice, železnice a vzduch jak na Jadranu

Jako liberál kandidoval ve 20. letech do Národního shromáždění i pražského městského zastupitelstva a za to byl napaden částí svých antisemitských německých studentů.

Jiří Stránský: Umíme spolu kvůli mobilům ještě vůbec mluvit?

Jelikož si někteří posluchači stěžují, že mě večer nemůžou slyšet kvůli jiným povinnostem a v archivu neumí hledat, Český rozhlas Plus mě druhý den bude opakovat ráno (pro ty, co jedou či se sunou autem) a pak snad ještě dvakrát. Což je pro mě pocta, taky ale patřičná kontrola.

Aby tam prezident Masaryk mohl být s Charlottou co nejčastěji, měl v zámku jednu ze svých kanceláří. Pacientkou tam byla i Milena Jesenská.

Vyléčilo se tam hodně žen a mužů a v análech týkajících se Alzheimerovy choroby je Veleslavín mnohokrát na předních místech a povídání o něm by mohlo být dlouhé a obdivné.

Ale nemůže – teď o tom mluvím proto, že mi několik lidí volalo či mě odchytilo, že zámek a jeho park nejen chátrají, ale jsou na nejlepší cestě, aby jako chátrající odkaz minulosti byly co nejrychleji prodány za pár šupů někomu, kdo to pak rozprodá za miliardy.

Jiří Stránský: Nejjednodušší je pravda, proto se tak dobře pamatuje

Asi vás většinu zklamu, ale na to, jak málo uplynulo času od 21. srpna, nikdo z nás nemá dost odstupu, aby si myslel něco jen svého.

A premiér a ministryně financí i Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ústy i perem paní Schillerová odmítli žádost Prahy 6 nabízející, že za peníze Městské části vrátí zámek nejen jeho pověsti, ale zároveň zrenovují zámek i park do původních podob. Ty tři instituce se totiž dohodly, že úmysl Prahy 6 neodpovídá podle jednoho paragrafu veřejnému zájmu.

I vy už víte, že každý ze jmenovaných představitelů těch institucí velmi dobře ví, kde zámek leží a že jej – vlastně – prodají za velmi nízkou cenu někomu, kdo všechno zvelebí a pak se napakuje.

Jiří Stránský|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Přitom si nejsem moc jistý, jestli paní ministryně a pan premiér vůbec vědí, kdo byl Kilián Ignác Dientzenhofer, jemuž a jeho rodu se za jejich stavby klaní celý svět, a kteří jsou podepsáni pod největším počtem našich barokních staveb. Jenže za jedním rohem je dálnice, za druhým železnice, a vzduch je tu málem jak na Jadranu. Takže… Takže.