Jiří Stránský: Nejjednodušší je pravda, proto se tak dobře pamatuje
Asi vás většinu zklamu, ale na to, jak málo uplynulo času od 21. srpna, nikdo z nás nemá dost odstupu, aby si myslel něco jen svého.
I když mi volají skauti a ptají se, proč tolik jejich vrstevníků neví nic o tom, co se stalo před 50 lety. Dokonce mě kamarádi donutili, že jsem se veřejně v Praze 6 na Kulaťáku do mikrofonu zeptal, proč to nevědí a kdo že jim to měl říct. A spíš rodiče než ve škole. Akorát že možná ani rodiče ještě nebyli na světě a prarodičům strana a vláda šlapaly bagančaty na bosé nohy.
Lída Rakušanová: Pražské jaro u nás a v Evropě – mýta a realita
Invaze pod taktovkou Kremlu zničila před půl stoletím na dalších 21 let nejen naději Čechů a Slováků na život ve svobodě.
Pokud jde o 50 let starou vzpomínku, to mi zatím stačí ažaž. Ale dobře mi z toho není. I když mám aspoň radost, že skauti (a nejen oni) si toho už zrekonstruovali hodně, a poznal jsem jim ve tvářích, že se těch, co to tehdy vzdali, budou ptát stále častěji a stále poučeněji. Mají proč.
Ptají se i mě, a když jsem jedné skautce s krásným jménem Břízka řekl, že by se měla ptát mladších, jelikož jsem fosil - bylo mi tehdy jen sedmatřicet a založili jsme oddíl svých následovníků, takže si opravdu hodně pamatuju. O to víc, že mi Břízka řekla, že žádný fosil nejsem a že toho ví čím dál víc, jelikož čte Perlorodky.
Jak škrtit tři generace dětí
Slíbil jsem jí, že ona a skauti, a nejen skauti se dočkají – i ona určitě už ví, že nejjednodušší je pravda a proto se tak dobře pamatuje. A že má proti těm dětem, které se ještě narodily za socialismu tu výhodu, že už se narodila do svobody a že ti, co se narodili do socialismu, z něj mají zkažené myšlení. A některé mladší děti z jejich oddílu je možná mají doma jako tatínky.
Karel Hvížďala: Okupace s krycím názvem Operace Dunaj
Okupace Československa v noci z 20. na 21. srpna 1968 vojsky pěti zemí Varšavské smlouvy měla ve skutečnosti postupně dva krycí názvy.
Ta 50 let stará vzpomínka vůbec není veselá a je dobře, že se její úryvky ukazují a mluví se o nich. Jenže nevím, jestli to stačí. Ví se o mně, že díky soudruhům, jejichž prošedivělé děti teď předstírají, že jejich rodiče s oním vpádem cizích vojsk neměli nic společného, mě v těch různých lágrech a kriminálech odnaučili strachu.
A přesto se mi cpe pod kůži obava, aby těch pět týdnů nebo co zbývá do voleb, znovu nezpůsobilo, že řada lidí buď radši nepůjde volit, nebo půjde, ale podle jiných přání, než svých. Komunismus tuhle zemi trápil a mučil skoro 42 let, a ta leta znamenají, že měl ve školách (včetně mateřských) k dispozici všechny prostředky, jak škrtit tři generace dětských duší tak, aby jako dospělí byli poslušnými otroky.
Naštěstí mám jistotu, že pořád přibývají ti do svobody narození, které žádné lži a kecy od pravdy neodradí.
Proto nakonec můžu odpovědět, že vím, že tahle země už má záruku v těch, co se narodili do její svobody. A tu si nedají vzít. Pánbůh zaplať!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka