Jiří Mucha: Politický vězeň, spolupracovník StB a společenský agent

V kalendáři bylo úterý 2. dubna 1963. Kapitán Kalandra z hlavní správy československé kontrarozvědky, specialista na problematiku Spolkové republiky Německo a Rakouska, zaslal nadřízeným dopis, ve kterém navrhl ukončit spolupráci s jedním z agentů.

„Informuje povrchně, je nespolehlivý a holduje bohémskému, nezřízenému životu,“ stěžoval si kapitán Kalandra na muže, kterého se StB podařilo získat jako spolupracovníka v roce 1950.

Čtěte také

Olga Šulcová byla takový Ludvík Vaculík v sukních. Spolupráci s StB podepsala pod obrovským nátlakem

Estébáci si od něj slibovali, že pronikne mezi pracovníky západních velvyslanectví v Praze, zejména amerického, britského, francouzského, italského a kanadského.

Povedlo se to, několika diplomatům zkomplikoval život – ale hodnocení StB bylo spíš nepříznivé: „Výsledky jeho práce neodpovídají jeho možnostem.“ Agentem, který zklamal, byl právě Jiří Mucha; prozaik, překladatel a scénárista.

„Společenský agent“ aneb Agent svůdce

Jiří Mucha (1915–1991) vystudoval v Praze lékařství, dějiny umění a orientalistiku; ani v jednom případě nezakončil studia doktorátem. Po vypuknutí druhé světové války odešel do Francie a po pádu Paříže do Londýna.

V Británii se stal důstojníkem letectva a válečným zpravodajem BBC. Poznal bojiště v Evropě, severní Afriky a Asie. V roce 1945 se vrátil do Československa, kde byl v roce 1951 zatčen a odsouzen komunistickou justicí za údajnou špionáž.

Čtěte také

Básník Oldřich Kryštofek: Z aktivního spolupracovníka StB se později stal „nebezpečný exponent pravice“

Po amnestii v roce 1955 se věnoval psaní knížek, překladům z angličtiny a francouzštiny a psaní scénářů, jako například k oblíbené komedii Král Králů z roku 1963.

Od 60. let žil Mucha střídavě v Praze, Paříži a Londýně. V letech 1989 až 1990 byl předsedou českého centra PEN klubu. Mezi jeho nejznámější díla patří například romány Most, Pravděpodobná tvář nebo autobiografická kniha Studené slunce.

Muchově spolupráci se Státní bezpečností se už v roce 2012 věnoval Charles Laurence v knížce Společenský agent Jiří Mucha. V roce 1957 byl totiž zaúkolován, aby zkompromitoval ženu pracovníka britské ambasády Petera Laurence.

Jeho syn přinesl v knize doklady o tom, že Mucha spolupracoval s StB jako „společenský agent“, tedy agent svůdce. Měl využívat své sexuální potence k získávání informací od manželek západních diplomatů.

Doubravka Olšáková v pořadu přemýšlí nad tím, o čem skutečně vypovídají materiály Státní bezpečnosti a jak vřadit Muchův příběh do dějin 50. a 60. let minulého století.

V druhé části pořadu Ivana Chmel Denčevová popisuje v repríze pořadu Hovory o hledání osudy takzvaných agentů chodců, tedy kurýrů západních zpravodajských služeb, vysílaných přes želenou oponu do Československa.