Olga Šulcová byla takový Ludvík Vaculík v sukních. Spolupráci s StB podepsala pod obrovským nátlakem
Před pěti lety zemřela novinářka Olga Šulcová, signatářka Charty 77 a autorka mnoha výborných fejetonů. Ženu, která se v 80. letech pokoušela hrát složitou hru proti Státní bezpečnosti, představí v pořadu Portréty historička Petra Loučová.
„Je to takový Ludvík Vaculík v sukních, ale poetičtější,“ napsal spisovatel Antonín Bajaja o novinářce, kterou tak jakoby mimochodem proslavily fejetony: „Fejetony píšu od středoškolských let. Kdyby se mě někdo zeptal proč, řekla bych, že nevím, ale že je píšu ráda. Je to jeden ze způsobů, jak se vyrovnávám se životem. Když mě něco silně zaujme – ať v dobrém či ve zlém –, sednu a napíšu fejeton,“ řekla Šulcová.
Čtěte také
Olga Šulcová (1935-2016) začala novinářskou kariéru v ostravském deníku Nová svoboda a ve druhé polovině 50. let se s manželem přestěhovala do Prahy, kde nastoupila do redakce dnes už trochu neprávem zapomenutých novin Večerní Praha.
Do deníku, který se jako jeden z nemnoha snažil dělat nikoli nudnou, ale i tak seriózní novinařinu, napsala stovky reportáží a rozhovorů, z nichž je patrna její schopnost čtivě přiblížit čtenářům i téma, které na první pohled zrovna zábavně nevypadá.
Také jí změnil život srpen 1968 a neschopnost označit okupaci za bratrskou pomoc. Z Večerní Prahy mohla ještě odejít do odborářského deníku Práce, ale po roce 1970 skončila coby komunistům nepohodlná i tam a vystřídala několik dělnických zaměstnání, než „zakotvila“ jako korektorka v tiskárně. Psala dál, do šuplíku i do samizdatu.
Čtěte také
Podepsala s manželem Chartu 77, čímž na sebe připoutala pozornost Státní bezpečnosti. Ta jí vydatně komplikovala život mnoha výslechy a pobyty v cele předběžného zadržení; a lze-li o někom říci, že nakonec spolupráci s StB podepsal pod velkým nátlakem, byl to právě případ Olgy Šulcové.
Estébáci věděli o její rozsáhlé publikační činnosti v samizdatu i ne zcela uspořádaném soukromém životě a nepokrytě jí vyhrožovali trestním stíháním, všemožnými dopady na rodinu a blíže nespecifikovanými kompromitujícími materiály.
Od května 1982 se Olga Šulcová s pracovníky StB sešla na 166 schůzkách, ze kterých kontrarozvědka zpracovala 271 záznamů. Šulcová se snažila s StB hrát dvojí hru; neprozrazovala všechno, řadu lidí kryla, pokračovala v práci pro samizdat. Estébáky to nakonec přestalo bavit a spolupráci, za kterou Šulcové i platili, ukončili – 13. listopadu 1989.
Ve svobodných poměrech Olga Šulcová dál spolupracovala s řadou periodik, jako Lidové noviny, Listy, Literární noviny, a vydala i několik knížek. Jak v nekrologu poznamenala spisovatelka Jana Červenková, Šulcová zemřela v den, kdy byla přijata do PEN klubu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
