Básník Oldřich Kryštofek: Z aktivního spolupracovníka StB se později stal „nebezpečný exponent pravice“

Oldřich Kryštofek (1922–1985) nechával za 2. světové války v bytě přespávat osoby hledané gestapem. Poprvé byl zatčen a vyslýchán v roce 1943, podruhé jen o rok později. Následoval transport do koncentračního tábora Flossenbürg. Hned druhý den, co se z lágru na konci války vrátil, nastoupil do redakce nově založeného deníku Mladá fronta.

4. sjezd Svazu Československých spisovatelů. Zleva Otakar Chaloupka a Oldřich Kryštofek na sjezdu (rok 1967)|foto:Jovan Dezort,ČTK

Taky hned vstoupil do komunistické strany, nadšeně podporoval převzetí moci komunisty v únoru 1948 a – jak po letech napsal jeho kamarád Karel Kyncl – psal velice špatné verše.

„Za to, že rudý šátek mám /ať se to každý doví:/ horoucí pozdrav posílám/ soudruhu Gottwaldovi,“ veršoval Kryštofek v básni Koleda. V roce 1949 se ale připletl k pamfletu, který si dělal legraci z tehdy režimního básníka Vítězslava Nezvala.

Spolupracovník StB

Rázem musel z novin odejít, a to přímo do slévárny v Praze na Smíchově. Tam mezi dělnickou třídou „napravoval“ své chyby. Od roku 1952 pracoval postupně na mnoha místech – v rozhlasu, televizi, v Pionýrských novinách.

Čtěte také

Samizdat. Smysluplná práce, kterou mohl dělat každý

A také spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Informoval o poměrech v Československém rozhlase. Taky se snažil získat zprávy o propojení emigranta a básníka Františka Listopada na jeho přátele v Československu.

Krátké období svobodnějšího nadechnutí v roce 1968 využily mnohé spolky a organizace k tomu, aby daly najevo svou nezávislost na komunistické ideologii. Nejinak tomu bylo i v pionýrské organizaci, která vystoupila z „poručenství“ Československého svazu mládeže. V červnu 1968 vznikl samostatný Pionýr – a do jejího čela byl zvolen právě Oldřich Kryštofek.

Vyhodili ho z práce i ze strany

Jenže srpnová okupace byla asi definitivní tečkou za Kryštofkovým marxistickým poblouzněním. Nezávislý Pionýr byl zlikvidován a znovu včleněn pod – mezitím „znormalizovaný“ – Svaz mládeže. 

Kryštofek přišel o práci, vyloučili ho z KSČ a postupně nesměl ani publikovat. Příležitostně vydával v samizdatové edici Petlice Ludvíka Vaculíka, pod cizími jmény dělal pořady ve Viole a taky si ho pravidelně zvali k výslechům na Státní bezpečnost.

Teď už ne jako spolupracovníka, ale jako „pravicového exponenta“. Na něj asi platí slova, který kdysi napsal Karel Kyncl: „Nic na světě není zadarmo, platí se i za naivitu.“

Složitý životní příběh Oldřicha Kryštofka si poslechněte v audiozáznamu pořadu Portréty.