Jiří Leschtina: Proč naši radikálové umlkají, když jde do tuhého

Jak se ukazuje, když jde opravdu do tuhého, demagogové typu Tomia Okamury, Vojtěcha Filipa, Václava Klause mladšího a koneckonců i Miloše Zemana nemají co nabídnout a vytrácejí se ze scény.

Čtěte také

Pandemie je vypouklé zrcadlo, které v nadživotních velikostech ukazuje, kdo je kdo. I kdo je Zeman a Babiš, míní filozof Němec

Vrcholné období tito politici zažívali v době uprchlické krize. Tehdy se jim dařilo s úspěchem až neuvěřitelným vzbudit a přiživovat ve veřejnosti strach z fiktivní hrozby. Z islamistických migrantů, kteří zaplaví Česko a rozvrátí naši kulturu.

Do role silného vůdce, který skýtá bezpečí před záplavou cizáků, se úspěšně stylizoval prezident Zeman. A v jeho blízkosti se pak vyhřívali a své preference hýčkali i další demagogové české politiky.

Skutečné ohrožení

Teď ale prožíváme situaci skutečného ohrožení, kdy je nepřítel sice neviditelný, ale je všude kolem nás a zabíjí. Vyvolání strachu má náhle smysl. Ne s cílem šířit paniku, ale k tomu, aby lidé byli ve střehu a chránili se před nákazou.

Čtěte také

Nadační milion na boj proti koronaviru

Vítr z beztak již děravých plachet extremistům bere samotná vláda. Kabinet pumpuje peníze do podniků i do kapes občanů. Celkově jde o stamiliardové sumy, proti kterým kovaný populista nemůže říct ani popel.

Zrovna tak zavření hranic u nás a všude kolem v Evropě překonává i jejich nejodvázanější sny.

V čase, kdy se lidé s nadějí obracejí k vědcům a lékařům, daleko menší roli hrají prázdné exhibice a plácání demagogů.

Národ teď se zatajeným dechem sleduje na televizních obrazovkách grafy a simulace současného, a hlavně budoucího vývoje pandemie, zpracované týmy vědců a analytiků. Snad to u části publika povede k imunitě proti řečem o nikým nevolených elitách, ke kterým podbíziví politici řadí i vysokoškolsky vzdělané experty, protože nad jejich teoriemi prý nakonec vítězí zdravý selský rozum.

Bezradní populisté

Pokud v této těžké době slýcháme v parlamentu od Tomia Okamury, Vojtěcha Filipa nebo Václava Klause mladšího vůbec nějaké návrhy, tak jsou to omšelé mantry, které opisují jeden od druhého.

Tak například pořád opakují, že je třeba seškrtat výdaje na neziskovky a odstavit je od systému státní podpory. To jen prohlubuje dojem, že vůdci naší krajní levice i pravice už úplně ztrácejí smysl pro realitu.

Jen tak si lze vysvětlit, že navrhují vyhladovět neziskové organizace teď, kdy vygradovaly činnosti na všech dobrovolnických frontách – od pomoci seniorům přes šití a distribuci roušek, tisknutí ochranných štítů na 3D tiskárnách až po poradenství živnostníkům, propadlým do neřešitelné finanční situace.

Právě tak bezradně a vyšinutě působí volání Okamury nebo Klause mladšího po škrtání televizních poplatků za situace, kdy vysoce profesionální zpravodajství České televize o pandemii láme divácké rekordy.

Jiří Leschtina|foto: Radko Kubičko,Český rozhlas

Úpadek našich antisystémových stran můžeme vnímat jako přínos covidového dramatu. Nebezpečí pro naši svobodu dnes spíš hrozí od těch parlamentních a vládních politiků, kteří se tváří jako demokraté. A pošilhávají po maďarském guruovi všech populistů a nacionalistů střední Evropy, který nám právě teď v Budapešti předvádí, jak vzít demokracii pod krkem.

Autor je publicista