Pandemie je vypouklé zrcadlo, které v nadživotních velikostech ukazuje, kdo je kdo. I kdo je Zeman a Babiš, míní filozof Němec

„Teď došlo k radiální změně života, pandemie nás poznamenala, vykolejila a je tady i změna našeho chování. Je samozřejmě otázka, jestli to budou změny trvalé… Osobně se domnívám, že svět, zejména ten západní, kterého jsme součástí, po pandemii už nikdy nebude stejný,“ říká docent filozofie na Filozofické fakultě UK a vědecký pracovník Filozofického ústavu AV ČR v Praze Václav Němec v Interview Plus.  

Čtěte také

Armáda převezme vedení potravinářských podniků, které nebudou zvládat zásobování. Der Standard komentuje vyjádření maďarského premiéra Orbána

Česko už skoro druhý týden prožívá nouzový stav, tedy změny, které v novodobé historii nikdy nezažilo. Nehrozí, že se třeba zavřené hranice některým politikům nakonec zalíbí? Není tady nebezpečí, že by se část společnosti byla ochotna některých svých svobod za cenu bezpečí taky vzdát? „Doufám, že ne,“ odpovídá Němec.

„Většina lidí v demokratických zemích přijímá tato opatření jen pod podmínkou jejich dočasnosti, a že budou trvat jen po dobu nezbytně nutnou. Na druhou stranu třeba na příkladu Maďarska vidíme, že jsou tady cyničtí politici, kteří neváhají zneužít lidské tragédie k posílení vlastní moci. Pozorujeme tam cosi jako koronapuč, což je varovné… V plné ošklivosti to ale jen ukazuje charakter takovýchto jednotlivců… Doufám, že u nás to takto daleko nepůjde…, přestože i u nás máme mnoho politiků, kteří mají problém s demokracií a demokratickými institucemi… Můžeme jen doufat, že nepodlehnou tomuto pokušení. To by bylo lidsky velmi odporné.“

Filozof tak naráží na poslední dění u našich jižních sousedů, kdy armáda obsadila strategické podniky a premiér Viktor Orbán oslabuje moc parlamentu, a to na úkor té své. 

Projevy prezidenta a premiéra?

Jak pak hodnotí poslední projevy nejvyšších ústavních činitelů ke koronaviru, tedy prezidenta Miloše Zemana a předsedy vlády Andreje Babiše (ANO)? „Pandemie je vypouklé zrcadlo, které ukazuje charakter společnosti v nadživotních velikostech. Ukazuje, kdo je kdo.“

„Prezident se zahalil rouškou mlčení na téměř tři týdny, pak se tedy konečně na veřejnosti zjevil… bez roušky a odhalil se. Vypadalo to, že vůbec netuší, co se ve společnosti děje, a třeba posílal herce, aby hráli v domovech důchodců. Bylo vidět, že v čase krize máme některé politiky, kteří nejsou schopni racionálně a efektivně jednat,“ dodává.

Čtěte také

Zeman v projevu cílil na vnitřní nepřátele, koronavirus nechápe jako zásadní krizi, míní politolog

Pokud by byl skutečně schopný „vykonávat svou funkci, tak by se vyjádřil dřív a způsobem, který by byl empatičtější a sjednocoval by národ.“

Hned dva poslední projevy premiéra Babiše z posledních dvou dnů pak hodnotí slovy: „Kdybych abstrahoval to, kdo je přináší, tak byly téměř státnické. Bylo v nich to, co bych od politika v proslovu k národu teď očekával, a jsem svým způsobem rád, že zazněly. Ale kdo zná Babiše, tak ví, že na jeho slova není příliš spolehnutí a nedá se na základě toho, co řekl včera, vyvozovat, jak se bude chovat za týden nebo 14 dní.“

„Měli jsme dojem, že k nám hovoří nějaký jiný Andrej Babiš, než jak ho známe. To mohlo potěšit. Na druhé straně se ukazuje ta nevýhoda, když máme v čele státu v době krize politiky, kteří rozdělují společnost.“ Protože i kdyby se podle něj snažil sebevíc, tak tady pořád bude část lidí, kteří ke slovům premiéra budou chovat nedůvěru, a to na základě zkušeností z minulosti.

„Nepůsobí příliš přesvědčivě, když k dodržování pravidel vyzývá politik, který s tím sám má problém… Krize nám slouží jako ne příliš lichotivé zrcadlo,“ dodává.

Změní se společnost, nebo ne? 

Pandemie je prý mezní situace a ta, jako ostatně všechny, negativně, bolestně zasahují nejen do života jednotlivců, ale i celé společnosti. Přinášejí s sebou utrpení a smrt tisíců lidí a společnosti ochromují.

„To jsou všechno negativní dopady nejen ve způsobu našeho života, ale i na ekonomiku, na sociální život, kulturu, vzdělání a tak dál… Mezní situace jsou ale zároveň příležitostí k proměně. Posunout se někam jinam, dál. Možná ke změně v dosavadním způsobu života… Je to příležitost zastavit se a zamyslet se, jestli by některé věci náhodou nemohly fungovat jednodušeji.“ 

Čtěte také

Ondřej Konrád: O dost jiný Andrej Babiš

To samé se podle filozofa týká i mezilidských vztahů, protože jsme dostali čas, který na sebe teď vzájemně máme. „Ve společnosti je vidět i vlna solidarity, která se vzedmula, jakési vzájemnosti, a ti, co si dřív byli lhostejní, si najednou pomáhají. Vynalézavost lidí, zvlášť Čechů, v těchto mezních situacích je příslovečná.“   

Koronavirovou pandemii prý bere jako výzvu. „Hodně záleží na tom, jestli společnost zareaguje neuroticky, tedy jestli bude reagovat regresem ke zdánlivě osvědčeným vzorcům chování z minula, nebo to vezme jako výzvu. Abychom se posunuli dál a bez věcí, bez kterých se teď najednou velmi dobře obejdeme,… bychom se mohli obejít i natrvalo.“ Co tím myslí? 

„Mluví se o ekonomických dopadech, a že to dopadne na ty nejslabší,… s tím je samozřejmě potřeba něco udělat. Chvíle zastavení ale odhaluje, že najednou máme odstup od celého socioekonomického systému, do kterého jsme zabředli. Ve kterém běžíme, jak se někdy říká, krysí závod v kolečku, které se ale zastavilo… Jestli sázka na ekonomikou, honba za produktivitou a spotřebou, je to, co společnost skutečně dělá šťastnější. Jestli bychom si náhodou nemohli některé priority a hodnoty nastavit zcela jinak,“ nabádá.

Celý rozhovor Veroniky Sedláčkové si poslechněte v audiozáznamu.