Jiří Leschtina: Nad právním státem se stmívá. A to i v Česku

Pod dojmem zvolení Stanislava Křečka by ale bylo neblahé zapomínat, že triumf zemanovsko-babišovské hlasovací koalice v podobě ANO, KSČM, SPD a Trikolóry mohl být jen rozcvičkou k útoku na samu podstatu liberálního státu.

Poslanci totiž mají na stole návrh ministryně spravedlnosti Marie Benešové, aby nové soudce vybíraly komise, o jejichž složení by rozhodovalo pouze a jen ministerstvo spravedlnosti. Přijetí takového zákona by v nevídané míře narušilo oddělení moci vládní od moci soudní, které je alfou a omegou právního státu.

„To je přesně ono, kdy si vláda najde způsob, kterým infiltruje do soudnictví své osoby,“ glosovala již návrh prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová.

Polský vzor

Čtěte také

Jan Januš: Marie Benešová hledá nové šéfy soudů. Nevíme ale, jak je vybírat

Benešové paragraf skutečně připomíná Evropskou komisí tvrdě kritizovaný útok na justici v Polsku. Nové soudce tam od loňského roku vybírá Zemská soudní rada, kterou volí Sejm.

Což je vlastně o něco méně drakonický způsob ve srovnání s návrhem, který svěřuje sestavení výběrové komise jediné osobě – ministrovi. V případě paní Benešové pak ministryni dosazené za podezřelých okolností mocenským duem Zeman – Babiš.

To je ovšem zásadní obrat od nynější praxe, kdy kandidáty na soudce ministerstvu předkládají předsedové krajských soudů. Ministr pak určuje, které z nich navrhne prezidentovi. To jistě také není zrovna průhledný postup. Není vůbec zřejmé, jak se tito kandidáti vybírají na krajských soudech. A že tam hrají roli i různé osobní vazby, to je nabíledni.

Pořád je ale snesitelnější, když nové soudce navrhuje osm šéfů krajských soudů. U nich předpokládáme alespoň základní vědomí, že sázka na špatné kandidáty poškodí pověst celé justice, které jsou krajské soudní špičky bytostnou součástí.

Další pokus

Čtěte také

Karel Hvížďala: Benešová versus státní zastupitelství

Ministr spravedlnosti je ale vždy bytostnou součástí především politiky. Ať už do vlády přišel z kandidátky strany, nebo si ho vyhlédl premiér jako svého oddaného sluhu v rouše nezávislého odborníka. A vždy musíme bez iluzí předpokládat, že takový ministr bude skrze komisi instalovat na soudy své přívržence, použitelné například v politicky citlivých kauzách.

Marie Benešová přitom rozehrává už druhý pokus, jak víc podřídit justici vládnoucí garnituře. Tím prvním je snaha dostat pod kontrolu komise vybírající funkcionáře státního zastupitelství. Dnes v nich mají zástupci veřejné žaloby tři hlasy a dvěma disponuje ministerstvo spravedlnosti.

Návrh Marie Benešové tento poměr otáčí ve prospěch ministerstva. Tím třetím zástupcem jmenovaným ministerstvem by měl být nezávislý soudce, což by zvlášť za situace, kdy by ministr vybíral přes komise nové soudce, mohlo učinit z naší justice stejně vratkou ochránkyni spravedlnosti, jakou dnes vidíme v Polsku.

Jiří Leschtina|foto: Radko Kubičko

U našich severních sousedů je veřejným nepřítelem členka Evropské komise Věra Jourová, která nazvala některá opatření polské vlády kobercovým náletem na justici. Když byla v rozhovoru pro Der Spiegel dotazována na Česko, prohlásila, že tady nedochází k žádnému systematickému útoku na právní stát.

Jak moc si je ale dnes komisařka Jourová jistá, že po dalších hlasováních zemanovsko-babišovské většiny nebude mít dost práce i v Česku?

Autor je publicista