Jan Januš: Marie Benešová hledá nové šéfy soudů. Nevíme ale, jak je vybírat

Nejde ale o žádnou nekalost Marie Benešové, která by snad někam chtěla dosazovat své lidi. Personální tendry si žádají objektivní okolnosti. 

Čtěte také

Jan Januš: V justici znovu straší komunistická minulost. Šámal se kaje, tak za ni na rozdíl od Válkové nepyká

U Krajského soudu v Hradci Králové totiž končí mandát jeho předsedovi Janu Čiperovi, u zbývajících dvou soudů pak jejich šéfové skončili předčasně. Luboš Dörfl v Ústí nad Labem proto, že se přesunul o stupínek výše a začal šéfovat Vrchnímu soudu v Praze. Milan Tripes v Českých Budějovicích pak z funkce odešel ze zdravotních důvodů.

Je dosti pravděpodobné, že dosavadní předsedy vystřídají v jejich funkcích jejich stávající místopředsedové. Například z Ústí nad Labem se patrně do výběrového řízení přihlásí hned několik z nich. Uchazečů ale může býti daleko více, není ani nutné, aby člověk s ambicí na předsednictví konkrétního soudu na něm již působil.

Požadavky na uchazeče o post předsedy, které ministerstvo stanovilo, jsou totiž dosti benevolentní. Má jít o soudce s alespoň osmiletou zkušeností, který musí mít „odborné, organizační a řídící schopnosti“.

Neexistuje jasně daný kariérní postup

Ministryně Marie Benešová slibuje všem uchazečům férovou hru. Cituji z jejích slov: „Jak jsem již několikrát uvedla, výběrová řízení pod mým vedením rezortu justice budou transparentní, otevřená všem a budu respektovat doporučení výběrové komise. Stejně, jako jsem to učinila v případě nového předsedy Vrchního soudu v Praze Luboše Dörfla, navrhnu panu prezidentovi ke jmenování vítěze výběrového řízení.“

Čtěte také

Karel Hvížďala: Proč jsou soudy pomalé a budou ještě pomalejší

Jde o tak o lákavé kariérní příležitosti, které letos ale nebudou zdaleka poslední. Ministerstvo totiž bude brzy mimo jiné hledat třeba také nového předsedu Městského soudu v Praze, nejspíše zcela stejným způsobem.

Množství výběrových řízení přichází v době, kdy čeká v Poslanecké sněmovně na schválení důležitá novela zákona o soudech a soudcích. Ta má stanovit jednak nový mechanismus vstupu lidí do justice, to znamená řadových soudců na řadová místa, ale má se věnovat rovněž souvislostem předsednických a místopředsednických míst v justici. O těchto reformách se bude ještě v příštích týdnech diskutovat, tak přidejme ještě další úhel pohledu.

Je to zvláštní, ale v českém soudnictví vlastně neexistuje něco jako jasně daný kariérní postup. Přitom právě u této moci by to možná bylo nejlogičtější. Nevíme tak, zda třeba na nyní postupně uvolňovaná místa by měli přicházet spíše předsedové okresních soudů, kteří se osvědčili, nemohou své mandáty opakovat, a tak by měli ideálně postoupit o stupínek výše.

Čtěte také

Jan Januš: Nový šéf Vrchního soudu v Praze Luboš Dörfl posune českou justici o kus dál

Nebo bychom měli spíše upřednostňovat lidi zevnitř toho kterého soudu? Tedy favorizovat třeba místní místopředsedy, protože znají fungování tělesa interně a rovněž oni si zaslouží se kariérně posunout?

Nebo bychom měli zvolit zcela opačný přístup a ve funkcionářských místech stát o zkušené soudce, třeba i z Ústavního či nejvyšších soudů, kteří se v závěru svého profesního života vrátí zase tak nějak na začátek soudní soustavy, která pak může čerpat z jejich bohatých zkušeností?

Všechny tyto modely mají svá pro i proti. V zahraničí se využívají různě. Minimálně je ale o nich nutné diskutovat a promýšlet je. Pokud bychom totiž v tomto měli jasno, mohla by česká justice fungovat zase o něco lépe.

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz