Jan Vávra: Dokážeme si vládnout?

22. únor 2021
Poslanecká sněmovna neschválila další prodloužení nouzového stavu

Nefalšované zděšení německých politiků, že zrušíme nouzový stav ve chvíli, kdy se stáváme takzvaným „semeništěm“ viru a ztrácíme nad jeho šířením kontrolu, nás mohlo vést minimálně k zamyšlení.

Vládní i opoziční strany místo toho reagovaly politickými hrátkami, jejichž hlavním cílem bylo přesunout odpovědnost na toho druhého. Takže krátkodobé prodloužení nouzového stavu, které nakonec zvolily, není dost možná ústavní. Určitý posun v politické praxi sice naznačilo rychlé přijetí změněné podoby pandemického zákona, kdy premiér Andrej Babiš (ANO) nečekaně ustoupil a opozice se chovala konstruktivně, je ale otázkou, zda nejde o jednorázový případ.

Čtěte také

Politici rádi hovoří o boji, bojovnících v první linii a v jiných válečnických termínech, ale vůbec se nechovají, jako bychom byli opravdu ohroženi. Ukazuje se, že náš politický provoz není nastaven na řešení skutečně závažných problémů. Covid-19 nelze vytěsnit šikovným marketingem, hra na přesouvání odpovědnosti nic neřeší, nebezpečí viru se nedaří překrýt ani vytvářením jiného nepřítele, jak jsou politici zvyklí.

Jde o skutečnou krizi, kterou je nutno odpracovat, na což politici nebyli vůbec mentálně připraveni. Připočteme-li k tomu nevýkonnou, pomalou a zastaralou státní správu, nelze se divit, že jsme ve většině ukazatelů jedni z nejhorších v Evropě i ve světě.

Jiná doba, stejný výsledek

Chování politiků trochu připomíná situaci během našeho předsednictví EU, kde jsme také měli táhnout za jeden provaz. Ale tehdejší premiér Mirek Topolánek (ODS) opozici oznámil, že ji k ničemu nepotřebuje, a vůdce sociální demokracie Jiří Paroubek se mu pomstil tím, že ho s pomocí Václava Klause uprostřed našeho předsednictví svrhl. Výsledkem byla mezinárodní ostuda.

Čtěte také

Dnes si v této partii ODS a ČSSD prohodily strany. Největší slovo má sice solitér Babiš, ale výsledek je podobný, jen kromě ostudy ještě umírají zbytečně lidé. Ani v krizi, jakou od pádu komunismu nepamatujeme, nepřestávají politici hrát hru na Černého Petra. Cítí odpovědnost především ke svému postavení a další kariéře, možná ještě ke své straně, ale rozhodně ne k celku, tedy zemi, kterou mají spravovat.

Umíme si vládnout?

Dosavadní skutečnosti potvrzují, že bez celospolečenské dohody covid neporazíme. Aby k ní ale mohlo dojít, musela by vláda přiznat, že jsme v těžké krizi a že udělala řadu závažných chyb, což je zejména pro premiéra těžko představitelné. Opozice by zase musela přestat vycházet vstříc náladám veřejnosti a žádat rozvolňování.

Situaci samozřejmě komplikují nadcházející volby a politici mají – zřejmě oprávněné – obavy, že odpovědný a konstruktivní postoj jejich voliči neocení. Pokud by ale všichni přiznali, že čelíme bezprecedentní krizi, jistý signál pro občany by to byl. Je jasné, že extremistické strany na žádné společné řešení nepřistoupí a budou dál volat po zrušení všech omezení, ale spolupráce ostatních by je mohla aspoň trochu ostrakizovat.

Jan Vávra

V prvé řadě by ale politici museli předstoupit před veřejnost a nést odpovědnost. Skutečnost, že to neumějí a že nejsme schopni se shodnout na všeobecně akceptovatelném řešení naší krize, se nedá vysvětlit jinak, než že jsme si během naší novodobé historie zvykli, že za nás vždy rozhoduje někdo jiný. A na toho pak můžeme odpovědnost klidně svádět.

Jenže situace se změnila a teď si musíme vládnout sami. Pokud už nemůžeme poštěkávat na našeho protektora a místo toho se jen koušeme do vlastní nohy, dokazujeme, že to ještě opravdu neumíme.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: Jan Vávra
Spustit audio

Související