Lukáš Jelínek: Lepší známku než trojku Pavel kvůli rozdělení společnosti nemohl dostat
Vztah Čechů, Moravanů a Slezanů k prezidentu Petru Pavlovi ve srovnání s loňským rokem lehce ochladl. Když ho školním hodnocením v průzkumu agentury STEM/MARK poměřovali před rokem, byla výsledná známka 2,6. Letos to je 2,9, takže skoro trojka.
Za nejsilnější Pavlovu disciplínu lidé pokládají vystupování na veřejnosti. Zjevně oceňují jeho klidný styl a důstojnost, kterou zachovává v každém okamžiku. Současný prezident navíc umí artikulovat věci, které lidi pálí.
Čtěte také
Slušného výsledku dosáhl také u reprezentace a obhajoby českých zájmů v zahraničí, čehož by si mohla všimnout Babišova vláda, která má naopak tendenci klást Pavlovým výjezdům do ciziny překážky.
Nejslabší je prezident podle respondentů ve sjednocování české společnosti a v řešení sporů na politické scéně. Není divu. Petr Pavel se i v době, kdy vládní politici vzývají pragmatismus, hlásí k hodnotám.
Ty jej navíc spojují především s příznivci opozičního tábora, takže koaliční elektorát na něj může hledět skrz prsty. Dvojnásob, když jeho konflikt s kabinetem hnutí ANO, SPD a Motoristů bobtná.
Páté kolo u vozu?
Kdo nic nedělá, nic nezkazí. V novodobé historii hitparády popularity nezřídka trhali politici, kteří se střetům vyhýbali a voliče zahrnovali medovými slovy. Pavel sice hovoří o tom, že je a chce být prezidentem všech, zároveň ale svoje názory neskrývá.
Čtěte také
Také proto i přes jinak hladký proces zrodu Babišovy vlády odmítl jmenovat ministrem Filipa Turka, což předseda Motoristů Petr Macinka pojal jako záminku pro „extrémní kohabitaci“, tedy pro nesnadné a komplikované soužití Hradu se Strakovou akademií i Černínským palácem.
Zatím nejtrpčejším plodem je neochota kabinetu respektovat dosavadní zvyklosti a vyslat prezidenta na letní summit Severoatlantické aliance. Pavel se přesto do Ankary chystá a vládě hrozí kompetenční žalobou. Ani to mu sympatie koaličních příznivců nepřinese.
Nezdá se ale, že by to prezidentovi vadilo. Období sžívání se s funkcí a opatrného našlapování skončilo. Za poslední rok získal na sebevědomí, zejména k nelibosti premiéra Andreje Babiše (ANO), který nejspíš tajně doufal, že se Pavel smíří s rolí pouhého kladeče věnců a de facto pátého kola u vozu.
Souvislost s kandidaturou
V jednom bodu se ti dva liší naprosto zásadně. Babiš si obhospodařuje jenom své věrné, ovšem Pavel si hledá cestičku i k lidem fandícím současné vládě. Výmluvné a ambiciózní bylo jeho vystoupení na nedávném sněmu Českomoravské konfederace odborových svazů.
Odborům vysekl poklonu, popsal, v čem je s nimi na jedné lodi, ale zároveň upozornil, že je nutné mít na paměti reálné možnosti státu i firem. Projev nepostrádal ani pasáž, v níž se snažil vysvětlit, že sociální výdobytky mohou být ztraceny, pokud nebudeme víc investovat do vnější bezpečnosti.
Kdo tento projev, s nímž Pavel vyrazil do prostředí, které je k němu docela kritické, poslouchal, nemohl ignorovat souvislost s jeho možnou příští kandidaturou. Prezident se svoje priority snaží vysvětlit a zasadit do širšího rámce tak, aby je chápali prakticky všichni.
Uvědomuje si, že srozumitelnost je u politika nezbytným předpokladem důvěryhodnosti. A nedá se ani vyloučit, že v divokých geopolitických časech chce být v očích veřejnosti silným a kompetentním lídrem, zvlášť když jeho protihráč Babiš předvádí leda nekončící kličkovanou…
Není snadné být aktivní, držet jasný směr a zároveň se stavět ke všem vlídně. A to Pavla ještě horké chvilky čekají, nepřestanou-li být koaliční politici fascinováni „neliberální demokracií“, kterou v Maďarsku prosazoval jejich spojenec Viktor Orbán a na Slovensku razí Robert Fico. Aby u voličů uspěl, musí jim zpopularizovat demokratický právní stát, ale také vnímat jejich existenční problémy. Potom může pomýšlet i na hezčí známku, než je lepší trojka.
Autor je politický analytik
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
