Jan Fingerland: Trumpa možná neporazí Biden, ale virus
O Donaldu Trumpovi někteří tvrdili, že ho do Bílého domu dostali Rusové. Teď se možná bude říkat, že ho z něj dostal čínský virus. Volby jsou totiž za dveřmi.
Čtěte také
Trump se až do března mohl uklidňovat skutečností, že pro něj budou hrát slušná čísla ekonomického růstu i rekordně malé nezaměstnanosti. Ale také PR úspěchy, jako uzavřené obchodní dohody a smrt Bagdádího a Sulejmáního. A také zvyk americké společnosti nepřepřahat v kopci, tedy volit již osvědčeného prezidenta.
Případy, kdy prezident své pozice neobhájil, samozřejmě existují, ale přispěly k tomu často vnější okolnosti. Jamese Cartera srazily na kolena neúspěchy při osvobozování amerických rukojmí v Íránu. George Bushe staršího, v roce 1991 vítěze války v Zálivu, sestřelila celkem malá hospodářská recese. Na takový útes, ale možná mnohem větší, teď asi narazí i Trump.
Špatné vyhlídky
Dobrý pocit z ekonomických úspěchů už vyprchává a někteří sýčkové čekají do konce roku 25% nezaměstnanost, což je srovnatelné s Velkou krizí 30. let. Totéž platí i pro efekt, který způsobuje instinkt společnosti dočasně se semknout za lidmi u kormidla. I ten vyprchá. Americké volby jsou v tomto smyslu pro Trumpa nevhodně daleko, až za sedm měsíců.
Čtěte také
A především, je tu zážitek Trumpova mlžení, nepochopitelných prohlášení a nekompetentních rozhodnutí, která mnohá americká média s potěšením stále a znovu připomínají.
Jenže tyto Trumpovy lapsy jsou reálné, jen z posledních dnů je to například informace o tom, že Trumpův vlastní obchodní poradce už 29. ledna hovořil o nebezpečí pandemie, ale prezident ještě celé týdny poté bagatelizoval jakoukoli informaci tohoto druhu. Obíhají jeho výroky o tom, že nechápe, proč zdravotníci žádají tisíce ventilátorů, když prý zatím stačily jen dva na jednu nemocnici, nebo se pře se svým okolím o léku na malárii, který by podle jeho názoru Američané mohli použít i proti koronaviru.
Problém není v tom, že by nakonec nemohl mít pravdu, ale ve zvláštním druhu šarlatánství, které se od muže v čele národního boje proti epidemii neočekává. Je tedy možné, že část jeho voličů dojde k závěru, že teď nepotřebují vysoušeče washingtonské bažiny, ale seriózního kapitána pro období bouří.
Čtěte také
Jenže jsou tu ještě jiné faktory, které stále hrají pro prezidenta. Za prvé, Trump nevyhrál proto, že by zvítězil v okresní matematické soutěži nebo debatním šampionátu. Přesvědčil lidi tím, že apeloval na jejich pocity, nikoli rozum. Vyhrál s nabídkou boje proti establishmentu, a to je cíl „nadpolitický“, mimo kategorie praktických opatření.
V tom jsou Trumpovy postoje, zpochybňující kdejaká vědecká zjištění, malým vzorkem něčeho mnohem většího – zásadního poklesu respektu, který v současné americké společnosti mají odborníci. I oni jsou přece privilegovaní lidé ze zavedených struktur.
A za druhé, absolutně největší část nákazy probíhá v New Yorku, sice jeho domovském městě, ale pro něj tak jako tak ztraceném elektorátu. V minulých volbách ho tam Hillary Clintonová rozdrtila skoro dva ku jedné a všech 29 volitelských hlasů šlo pro demokratickou kandidátku. S Bidenem to nebude jiné.
Cílová fotografie
Čtěte také
Roli budou hrát i jiné faktory. Biden má štěstí v tom, že se mu podařilo získat jasné vedení v demokratických primárkách ještě před vypuknutím problému. Trumpa může poškodit i skutečnost, že bude muset omezovat kampaň pomocí velkých shromáždění, jen od svého zvolení jich absolvoval už kolem 100 a zřejmě jimi umí svůj okruh příznivců udržovat ve varu. Biden může získávat lidi svou seriózností, ale možná také nudit a nevyvolávat pocit, že zrovna on je kapitánem do bouře.
Hrát se ovšem nebude o desítky procent, ale o těsnou většinu těch, kteří rozhodnou výsledek v klíčových státech tak, jako tomu bylo před čtyřmi lety. Bude rozhodovat cílová fotografie. Pokud Trump vyhraje, nebude to díky koronaviru, když už, tak navzdory němu. A pokud prohraje, pak se nikdy nedozvíme, jak velkou úlohu v tom hrál právě covid-19.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
