Jan Fingerland: Trump už houfuje své lidi
Donald Trump už sestavuje svůj tým, ale znovu se ukazuje, že nikdo nevstoupí dvakrát do téže řeky. Už teď je patrné, že jeho příští administrativa bude zřejmě hodně odlišná od té první. Když se Donald Trump v roce 2016 stal prezidentem, možná to nečekal, a v každém případě jako nepolitik neměl kolem sebe dost rozsáhlý okruh kandidátů do desítek, a vlastně tisíců pozic, které musí každý prezident obsadit.
To vedlo k paradoxu, že jakožto kandidát hnutí proti establishmentu se stejně nakonec musel opřít o odborníky, kteří pocházeli ze zavedených struktur.
Čtěte také
Byli to mimo jiné vysocí důstojníci nebo lidé z byznysu, a k úlevě mnohých, včetně silně levicových Trumpových kritiků, představovali tito lidé ony příslovečné „dospělé“ ve vládě nevyzpytatelného prezidenta.
Jenže to neplatilo absolutně, a dokonce i někteří z amatérů a outsiderů se nakonec osvědčili. Třeba Trumpův zeť Jared Kushner v roli zahraničněpolitického poradce pomohl dojednat Abrahámovské dohody, a tím se zasloužil o trvalý odkaz prvního Trumpova prezidentství.
V nové řece s nováčky
Jenže teď je nová situace. Trump se vrací po čtyřleté přestávce, a je nejen odhodlanější, ale také měl čas se připravit, včetně výběru spolupracovníků. K tomu bude mít republikánskou, převážně trumpistickou většinu v obou komorách Kongresu.
Čtěte také
Jsou to opět lidé ze dvou okruhů, jednak byznysu, ale ne toho tradičního, a Trumpovi loajalisté, kteří ovšem často postrádají kvalifikaci a tedy i důvěru lidí v oboru, který budou řídit.
Některé z Trumpových cílů se týkají především domácí politiky, jako je reforma zdravotnictví, daňová reforma, imigrace, nebo různé položky americké kulturní války.
Jiné změny už se budou týkat i Evropy, tedy i nás, třeba zvýšení cel, a samozřejmě je to i budoucnost NATO nebo postoj k ruské válce na Ukrajině.
Čtěte také
Někteří, jako Elon Musk a Vivek Ramaswami, jsou velmi úspěšní podnikatelé, ale také dosti neortodoxní glosátoři politiky, se v minulosti vyjadřovali jako izolacionisté, a také odpůrci podpory Ukrajiny. Jenže ani jeden nebude členem administrativy, na starosti dostanou coby „externisté“ reformu americké byrokracie, a jejich vliv na Trumpovu zahraniční politiku bude nanejvýš neformální.
Druhým okruhem jsou loajalisté z Trumpova hnutí, kteří jsou možná více MAGA než republikáni. Často přicházejí takříkajíc zvenčí. Příkladem může být televizní komentátor Pete Hegseth, který má být ministrem obrany. Sice v minulosti prošel jako voják několikerým ostrým nasazením a vysloužil si i několik vyznamenání, ale nikdy nedosáhl vyšší šarže a nemá zkušenost s vedením armády.
Jeho úkolem coby ousidera ale zřejmě bude provést v US Army zásadní změny. Podobné je to i v případě pravděpodobného ministra zdravotnictví Roberta Kennedyho, ministra spravedlnosti Matta Gaetze a Tulsi Gabbardové coby ředitelky tajných služeb.
Naděje zůstává
Paradoxně se tak jako nejzkušenější a nejčitelnější jeví Marco Rubio, někdejší Trumpův kritik a protikandidát, pak podporovatel a nyní pravděpodobný ministr zahraničí.
Jako senátor byl mimo jiné členem výboru pro mezinárodní vztahy. Je znám jako zastánce ostrých postojů k Číně. Jako člověk z rodiny kubánského původu by byl také prvním Hispáncem v této funkci.
Hned několik plánovaných držitelů těchto funkcí bylo právě zvoleno do Kongresu, což může vést k tomu, že Trump ohrozí svou akceschopnost na počátku funkčního období – bude nějakou dobu trvat, než se uprázdněná křesla dovolí, a prezidenti mají obvykle jen dva roky do příštích kongresových voleb, kdy často ztratí většinu v Kongresu. Trump ale zřejmě ani tentokrát nemá dost potřebných kandidátů.
Zastánci zkušenosti a kontinuity v politice už teď vyjadřují z Trumpovy administrativy obavy.
Pravda ale také je, že Amerika byla v řadě ohledů na sestupu, byla s tím podivně smířená, a standardní prezident by tento trend možná nanejvýš zpomaloval. Nezbývá než doufat, že barvité osobnosti Muskova typu dají Spojeným státům víc dobrých impulsů, než kolik toho po cestě rozbijí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
