Libor Dvořák: Kremelské vidle v mírových jednáních
V neděli skončily v Miami dvoustranné ukrajinsko-americké rozhovory o definitivním urovnání a nastolení míru na Ukrajině. Ruská strana se jich – tentokrát s poukazem na bezpečnostní situaci ve světě – nezúčastnila. Už proto schůzka přes tvrzení obou přítomných stran úspěchem opět neskončila. Přitom předtím odmítli cestu do Moskvy zástupci USA a Ukrajiny, která je jednou ze stran již pátý rok trvající Moskvou vyvolané války. Proč se diplomatům vytrvale nevede?
Zásadní vysvětlení je prosté: Moskva do jednacích procesů řečeno lidovým úslovím vytrvale hází vidle.
Čtěte také
Neustále si přitom hledá důvody k výmluvám: jestliže to tentokrát byla neklidná bezpečnostní situace ve světě, jindy je to faktická neochota Ukrajiny se dohodnout, nebo zase nelegitimnost Volodymyra Zelenského coby ukrajinského prezidenta, protože jeho řádný mandát přece už dávno vypršel.
A jistě to není tím, že by Rusové nebyli schopni podívat se do ukrajinské ústavy, kde se snadno dočtou, že v průběhu válečného konfliktu jsou jakékoli volby na Ukrajině vyloučeny. A takových důvodů bychom za uplynulá léta napočítali dost a dost.
Putin chce víc
Ve skutečnosti si především Putin docela prostě skončení konfliktu nepřeje a chtěl by dosáhnout nepoměrně víc, než je opanování Donbasu. Roky 2023 a 2024 mu přitom dávaly za pravdu, protože vojensky a byť za cenu obrovských ztrát a neporovnatelně menších územních zisků přece jen vítězil.
Čtěte také
Zkrátka a dobře – jak praví mnozí věci znalí na Západě, ale i na Ukrajině, jeho plány jsou daleko velkorysejší než získání ukrajinského východu.
A vskutku: sami vrcholní ruští diplomaté připomínají ruský požadavek vůči USA z konce roku 2021. Tehdy se Rusko hlavně po USA dožadovalo, aby do budoucna vyloučily rozšiřování NATO východním směrem a zároveň zařídily stažení všech západních vojenských sil a infrastruktury z území států, které se k Alianci připojily po roce 1997.
Suverenita nad Ukrajinou
Vedení NATO od té doby dalo nejednou najevo, že se nehodlá vzdát politiky otevřených dveří pro jakýkoli stát, který projeví ochotu do nich vkročit. Letos v únoru ale náměstek ruského ministra zahraničí Gluško zmíněný ruský požadavek znovu připomněl s tím, že tyto návrhy jsou „stále aktuální“.
Jeden zasvěcený západní diplomat ke všemu řečenému poznamenal, že „Putinovi nestačí suverenita na Donbase – on se domáhá suverenity nad celou Ukrajinou.“
Co by Moskva žádala dál, není těžké odhadnout: v zásadě když už ne přímou, pak alespoň tichou nadvládu přinejmenším nad tou částí Evropy, kterou ovládal SSSR za studené války. A s tím by asi přímo dotčené státy a národy souhlasily jen těžko.
Autor je analytik, odborník na Rusko a postsovětský prostor
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
