Jan Fingerland: Trump chce přestávku. Nebo konec

Čtěte také

Expert: I když konflikt s Íránem skončí, ceny ropy a plynu hned neklesnou. Investoři se budou bát

Trumpova síla je v jeho nevypočitatelnosti, ale také lze namítnout, že jeho těkavost má své pozorovatelné zákonitosti. Například jeho hrozba, že začne bombardovat íránské elektrárny, pokud Teherán neumožní plavbu skrz Hormuz, nevypadala příliš realisticky.

Každý věděl, že jeho protivníci jsou ochotni riskovat další eskalaci. Nebylo proto tak překvapivé, když americký prezident těsně před vypršením lhůty přišel s novým zvratem – nebude ještě bombardovat, protože s Íránci zahájil nadějná jednání.

Je příznačné, že ti zas podobné kontakty popřeli. Trump má důvod závažnost kontaktů zveličovat, tak jako mají Íránci motivaci je zas popírat nebo zlehčovat. Známo je zatím jen to, že vzkazy mezi Amerikou a Íránem se posílají přes důležité státy regionu: Pákistán, Turecko a Egypt. Tyto státy mají také zájem na zklidnění situace.

Ano, nebo ne

Pro variantu, že se konflikt začne ztišovat, hovoří několik faktorů. Trump nepotřebuje velkou, drahou a dlouhodobou válku, jeho voliči ji nechtějí. A on možná už nemá jasnou představu, čeho chce dosáhnout, může to tedy být cokoli, co bude dobře vypadat.

Čtěte také

Evropa musí hájit otevřenost Hormuzského průlivu, věří Landovský. Dvořák: Není jasné, jak se zapojit

Také pro Írán by nějaká podoba dohody mohla být výhodná. Írán si už vyzkoušel, že je schopen dosáhnout se Západem dohod, které jsou mlhavé, špatně vymahatelné a dočasné – i ta Obamova o omezení obohacování uranu už by vypršela. Režim navíc vždy měl jasnou prioritu, a to své přežití.

Pro variantu dohody hovoří i jméno údajného reprezentanta Íránu, Mohameda Kalíbafa, který je cosi jako konzervativní pragmatik, který reprezentuje momentálně nejmocnější sílu v zemi, Revoluční gardy. Navíc se projevuje dlouhodobě jako dost ctižádostivý politik a má možná zájem stát se spasitelem systému, nebo prostě celé země před zkázou.

Jsou tu i argumenty pro skepsi. Na dohodu je málo času a požadavky obou stran jsou zatím dost vzdálené. Írán cítí, že Trumpovi se do další eskalace nechce, a je ochoten zatížit svou společnost dalším pokračováním boje. Přesně to se stalo v 80. letech během války s Irákem. Zahájil ji Bagdád, ale protahoval ji Teherán.

Možná sází na to, že nenávist společnosti přesměruje ze sebe na zahraniční protivníky, a získá příležitost dále utahovat šrouby represe.

Spojenci jsou nervózní

Smíšené pocity mají Izrael a arabské země Zálivu. Benjamin Netanjahu se tváří, že o Trumpových plánech ví a že bude schopen postarat se o izraelské zájmy. Není to ale jisté. Trump navíc už víckrát udělal rychlou dohodu s protivníkem, která vypadala jako předčasná, a bez ohledu na zájmy spojenců, včetně Izraelců.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Pro Izraelce je zásadní, aby v Íránu nezůstalo 400 kilogramů obohaceného uranu, které stačí na 11 bomb, případně také aby Teherán nebyl schopen obnovit raketový program a aby přestal podporovat síly, jako je Hizballáh. Jinak bude muset bojovat dál. Trumpovi může postačit pouhé dočasné zdání, že vyřešil problém.

Podobně jako Izrael na tom jsou země Arabského poloostrova, jako je Saúdská Arábie nebo Emiráty. Do války se jim nechtělo, ale podle spekulací nyní dávají přednost tomu, aby byl jejich soused nadlouho pacifikován, i za cenu pokračování války. Ani oni by samozřejmě nevítali vývoj, při kterém by Teherán v odvetě ničil jejich elektrárny nebo odsolovací zařízení.

Donald Trump teď možná hraje golf a přemýšlí, co udělá za dalších pět dní, až se ukáže, že k dohodě zatím situace nespěje. Možná to dokonce už ví. A možná pak stejně udělá něco úplně jiného. Pravda je, že momentálně každý den znamená na Blízkém východě totéž, co dříve celý rok.

Autor je komentátor Českého rozhlasu