Elon Musk je člověk podle mého gusta, chválí Horáček. Současnost srovnává s pádem Římské říše

Stav současného světa a neradostná optika, kterou jej vnímáme, Horáčka nepřekvapuje. „Každému věku připadá, že jde všechno od desíti k pěti,“ říká.

Právě proto ale vyzdvihuje ony výrazné osobnosti, ať už jde o zmiňovanou někdejší estonskou premiérku, kandidující na šéfku unijní diplomacie, nebo prezidenta Ukrajiny.

„Myslím, že za 500 nebo 1000 let se budou naši potomci stále vracet k výroku: ‚Nepotřebuji jízdenku, potřebuji munici‘,“ je přesvědčený host Osobnosti Plus. Přesné znění slavného výroku prezidenta Zelenského zní: Potřebuji munici, ne odvoz. 

Čtěte také

Evropa nezažívá krizi osobností, to je jen nějaká zromantizovaná představa, míní textař Horáček

Za důležité osobnosti západního světa Horáček nepovažuje jen politiky, ale jmenuje i americké miliardáře. „Podívejme se Stevea Jobse, který se jako kluk živil tím, že vracel lahve od Coca-Coly a dobře se najedl jen, když členové Hare Krišna rozdávali jídlo zadarmo. A co všechno udělal!“ říká a pokračuje:

„V téhle chvíli je tu po všech stránkách opravdu mimořádný člověk – a tím je Elon Musk.“

Textař a někdejší kandidát na českého prezidenta si je sice vědom, jak rozporuplné reakce činnost Muska, nejbohatšího člověka planety, vyvolává. Obdivuje na něm ale schopnost vypracovat se.

„Byl ilegálním imigrantem a pohleďme na to, co udělal! Je to osobnost, která vydělala nejvíc peněz v historii a současně jich nejvíc prodělala. To je člověk podle mého gusta, člověk ochotný podstupovat rizika a nebát se chyb,“ chválí.

Miliardáře přirovnává k Leonardu da Vincimu. A přestože ví o podnikatelových stycích s Vladimirem Putinem nebo podpoře Donalda Trumpa, nehodnotí je.

„Pro spoustu lidí jsou ale jednoznačně plusem. Pustil se sice na pole, kde mu to moc nejde, ale poprvé vidíme, že persona z byznysu může výrazně ovlivnit politiku nejen ve Spojených státech, ale na celém světě,“ říká uznale textař.

Pád Konstantinopole

Současnost srovnává Horáček s dobytím Konstantinopole. „Každý jistě ví, že 29. května 1453 je dnem, kdy padla Římská říše. Ve škole se učíme, že to bylo o 1 000 let dříve, ale tím máme na mysli její západní část. Roku 1453 byly konstantinopolské hradby prolomeny osmanskými Turky, čímž skončila ta ohromná, nesmírně plodná, inspirativní, úžasná historie Římské říše,“ připomíná a hodnotí důvody této události:

Čtěte také

Noci zrodu písní s Hapkou byly kouzelné. Kocáb mě s operou ve dvě ráno neuhání, porovnává Horáček

„Konstantin XI., tehdejší císař, mnohokrát prosil Evropany o pomoc proti Turkům. Nakonec připlulo 700 Janovanů, kteří situaci nemohli zachránit. A takto zásadní situaci zažíváme teď.“

S odkazem na to považuje Horáček ruský vpád na Ukrajinu za událost, která v uplynulých desetiletích nemá obdoby a v níž se střetává Východ se Západem. 

„Evropa tehdy Konstantinopoli nepomohla. Roku 1683 byli ale Turci před Vídní a byli tam v podstatě proto, že padla Konstantinopol. To, že jí Evropa nepomohla, znamenalo nespočet mrtvých a nekonečné snahy zabránit náporu islámu. Před Vídní ovšem Evropa pomohla – zásah polského krále Jana III. Sobieského s jeho spojenci, z nichž mnoho bylo z Čech, známe. Teď se děje něco podobného. Buď se budeme chovat jako Evropa u Konstantinopole, nebo jako u Vídně. Obávám se, že jsme spíše ve fázi Konstantinopole.“

Nárokovost

Nedostatečnou pomoc Západu směrem k Ukrajině, která by jí umožnila ze svého území vyhnat agresora, dává Horáček do souvislosti se stavem celé západní společnosti.

„V této chvíli se západní společnost nachází v takovém stavu, který historie považuje za úpadek. Ty společnosti, které byly robustní a rozvíjely se, stály na étosu oběti lidí,“ připomíná.

Čtěte také

Rusko nemusí být poraženo. Cílem ukrajinské války může být i stabilita, navrhuje šéf Aspen Institutu

„To, že stavíme pyramidy nebo katedrálu, pro všechny zúčastněné znamená dobrovolnou oběť a překonání sobectví. A to lze dělat jen tehdy, když se účastní celá společnost. Dostali jsme se do rokokové fáze, kdy žádné oběti nechceme,“ soudí Horáček.

Současnost tak přirovnává k obrazu Houpačka francouzského malíře Jeana-Honoré Fragonarda. „Nechceme ničím moc přispívat, trpět nebo mít velké plány,“ kritizuje a dodává:

„Hledět za horizont čtyř nebo pěti let politických reprezentací je tu naprosto nemožné a do tohoto stavu, kdy byly opuštěny hodnoty jako oběť, vlastní vklad a čest, se společnost dostala s narůstajícím bohatstvím.“

Jak Michal Horáček prožívá americké volby? A proč se naše politická reprezentace nedělí na liberální a konzervativní proud? Poslechněte si celý rozhovor v úvodním audiozáznamu.