Ruské přísloví praví, že život se dá žít, jen když občas slavíme alespoň malé vítězství.
Americký prezident si malé úspěchy dávkuje pravidelně, jeho kritici ovšem tvrdí, že jde o vítězství jen zdánlivá.
V jihozápadním cípu Kalifornie, na břehu Tichého oceánu mezi americkým městem San Diego a mexickou Tijuanou, se nachází Park přátelství. Je to místo, kde se doposud mohou setkávat rodiny rozdělené pomyslnou i reálnou zdí mezi Spojenými státy a Mexikem.
Svět očima Donalda Trumpa vypadá tak, že Spojené státy se kvůli neschopnosti svých prezidentů desítky let nestaraly o své skutečné zájmy. Teprve on vzal věci do svých rukou a náhle se situace obrátila. Týká se to obchodních vztahů s Čínou, Evropou nebo Kanadou, bezpečnostních vazeb s blízkovýchodními spojenci a v neposlední řadě také migrační otázky.
Ta se v případě USA týká téměř výhradně Mexika, s nímž mají Američané dlouhou a nepřehlednou pozemní hranici. Ročně jí překročí stovky tisíc ilegálních přistěhovalců, většinou z jižněji položených latinskoamerických zemí. Trump, jak známo, sliboval postavit zeď a nechat za ni zaplatit Mexiko.
Lidé prchající z Mexika do vnitrozemí Spojených států musejí překonat Sonorskou poušť. Někdo odchází za prací, někdo za rodinou, ale všichni potají a nelegálně. A všichni potřebují pít, jinak umírají. Když mají štěstí, narazí na barely s vodou, které v poušti rozmisťují američtí dobrovolníci. Ti tím ale riskují problémy s policií a soudy. S jedním z nich si povídal zpravodaj v USA Jan Kaliba.
Toto předvolební heslo se ukázalo jako příliš zjednodušené, bariéry totiž částečně už stojí a jinde se postavit nedají. Teď se ale Trumpovi podařilo najít náhradní řešení, totiž přinutit Mexiko obchodním tlakem k různým ústupkům, zejména důslednějšímu střežení vlastní jižní hranice. Mexická vláda totiž neměla velký problém s tím, když se přes její území pohybovali lidé mířící na sever, kde zmizeli a pak opět vynořili na opačné straně hranice.
Hrozba, že Spojené státy uvalí každý další měsíc o pět procent vyšší clo na mexický export do USA, měla podle Trumpa efekt, protože prý konečně přiměla laxní Mexičany k vlastní činnosti. Podle nově podepsané dohody bude mexická národní garda pomáhat po celém území při omezování pohybu migrantů, zejména však na hranici s Guatemalou a ostřeji zasahovat proti pašování lidí.
Pro Američany je důležitá informace, že se zvýší počty těch migrantů, kteří budou zadrženi a na rozhodnutí o azylu budou čekat v Mexiku. Na druhou stranu nebude Mexiko označeno za „bezpečnou třetí zemi“, což by znamenalo, že by muselo přijímat všechny zadržené migranty.
Nastupující americký prezident Donald Trump plánuje na hranicích Spojených států a Mexika postavit zeď, která má zadržet potenciální migranty směřující do USA. Její vybudování slíbil v průběhu předvolebního boje o křeslo amerického prezidenta. Slíbil také, že ji zaplatí právě jižní soused Spojených států. Mexický prezident Enrique Peňa Nietozdůraznil, že jeho země náklady stavby nepřevezme, dočteme se na stránkách americké televizní společnosti CNN.
Proti dohodě se okamžitě ozvaly různé kritické hlasy. Například že rozkolísáním mexické ekonomiky uplatněním vyšších cel by Trump jen zhoršil tamní situaci. Nebo že mexické kroky, jako je nasazení národní gardy, se už stejně uplatňují a nesouvisejí s americkým nátlakem. Případně, že Trump vidí situaci zjednodušeně a nechápe složitost konkrétních podmínek, takže například zatlačuje migranty do ilegality a do rukou pašeráckých sítí.
Jiná kritika poukazuje na to, že jde o typickou Trumpovu politiku krátkodobých efektů, tedy dosažení nějakého dojmu, který lze předložit veřejnosti jako dobře viditelný úspěch, aniž by pěstoval partnerské dlouhodobé vazby, které jsou z mnohaleté perspektivy důležité. Místo partnerů tak prý Trump pěstuje rivaly a nedůvěru.
Vláda Donalda Trumpa čelí kritice kvůli rozdělování rodin migrantů na hranicích mezi Spojenými státy a Mexikem. Děti těchto lidí tak končí ve federálních zařízeních odděleně od rodičů. Deník Washington Post tvrdí, že záležitost na začátku tohoto týdne přerostla do humanitární a politické krize, protože se Bílému domu nedaří mírnit pobouření veřejnosti.
V samotném Mexiku je vláda kritizována za to, že jej ústupky jsou příliš velké a že se Mexiko dostalo do nedůstojné závislosti na Washingtonu – teď prý budou dělat hraniční policii pro Ameriku. Představitelé mexické vlády naopak tvrdí, že dohoda je pro Mexiko výhodná, protože Američané v mnoha požadavcích nakonec ustoupili.
Trumpova Amerika skutečně dělá sporné kroky, například omezuje výuku a právní pomoc pro nedospělé migranty, aby ukázala tvrdý přístup. Jenže tím může zhoršit jejich pozdější začlenění do společnosti. Dohoda také vůbec nezmiňuje obnovu americké pomoci státům, jako je Guatemala, Honduras a Salvador, kterou dal Trump nedávno zastavit.
Jenže věc je možné vidět také jinak. Kritizovat Trumpa, že „neřeší podstatu problému“, neukazuje situaci v reálných proporcích. Lidé utíkají ze Střední a Jižní Ameriky do Spojených států, protože na jihu nezvládli budování ekonomiky a důležitých institucí, zatímco na severu – v USA a Kanadě – ano.
Těžko tedy stavět amerického prezidenta, ať je jím kdokoli, do úlohy hlavního viníka současné situace. Řešení mají v rukou hlavně země, jejichž obyvatelé utíkají do zlé Ameriky.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
