Park přátelství je poslední místo, kde se mohou setkávat rozdělené mexické rodiny

21. červen 2018

V jihozápadním cípu Kalifornie, na břehu Tichého oceánu mezi americkým městem San Diego a mexickou Tijuanou, se nachází Park přátelství. Je to místo, kde se doposud mohou setkávat rodiny rozdělené pomyslnou i reálnou zdí mezi Spojenými státy a Mexikem.

Otázku, zdali toto místo přežije prezidentské období Donalda Trumpa, si na svých stránkách klade francouzský list Le Monde.

Do Parku přátelství se vypravila Gloria Apolinarová – Mexičanka, která již před třiceti lety nelegálně emigrovala do Spojených států. Ke zdi z kovových sloupů a pletiva, jež tvoří hranici mezi oběma zeměmi, přišla se svou dcerou Mercedes, dvěma vnučkami, psem a vybavená dvěma kempingovými židlemi.

Skupinka se má setkat s Gloriinou druhou dcerou Luz a jejím synem Miguelem. Gloria dvojici neviděla dlouhých jedenáct let. Podobná setkání mají podle autora reportáže většinou hořkosladkou atmosféru a bývají frustrující podobným způsobem jako návštěvy ve vězení.

Clintonova bariéra

Park přátelství je pozůstatkem z dob, kdy se Spojené státy ještě nesnažily vytvářet dojem nedobytné pevnosti. Byl založen v roce 1971 manželkou tehdejšího amerického prezidenta Pat Nixonovou. Linie oddělující obě země tehdy představovala jen obyčejný plot. První dáma se přes něj dokonce mohla naklonit a podat si ruku s lidmi na mexické straně.

„Doufejme, že mezi našimi zeměmi nikdy nebudou stát zdi, jen přátelství,“ zasnila se tehdy v projevu Nixonová.     

Tomáš Sedláček: Trumpovi už nejde jen o blaho Ameriky, ale o rozvrat Evropy a nově i G7

Tomáš Sedláček

Napjatá atmosféra kanadského summitu ekonomicky nejvyspělejších zemí G7 si zaslouží i komentář ekonoma, vysokoškolského pedagoga a dřívějšího poradce našich ministrů a prezidentů Tomáše Sedláčka.

To platilo až do roku 1994, kdy Bill Clinton spustil operaci s názvem Hlídač brány (Gatekeeper), která mezi San Diegem a Tijuanou vytvořila skutečnou bariéru. Podle zakladatele organizace Andělé hranic, která v pouštích zajišťuje vodu pro běžence nelegálně překračující hranici, to byl skutečný obrat v imigrační politice. Na pomezí vyrostla ze dne na den zeď z plechu, který zbyl ještě z dob války ve Vietnamu.

V atmosféře po 11. září 2001 se vláda George W. Bushe rozhodla zostřit bezpečnostní opatření. Hranici kolem Parku přátelství obehnala z americké strany druhou zdí a vytvořila tak území nikoho. Prostor byl uzavřen a nevládní organizace musely dlouhá léta bojovat, aby v roce 2012 došlo k znovuotevření parku, popisuje Le Monde.

Kanada vítá syrské uprchlíky, před nimiž Trump dočasně zavřel hranice USA

Syrští uprchlíci

Migrace – jedno z nejcitlivějších témat současnosti, které v sobě skrývá reálné problémy, ale také vyvolává iracionální reakce i atmosféru strachu. Přístupy se hodně liší i v Severní Americe. Když prezident Donald Trump před rokem vydal své první nařízení, které dočasně zakazovalo vstup do Spojených států mimo jiné lidem ze Sýrie prchajícím před válkou, kanadský premiér Justin Trudeau vzkázal, že jeho země je připravená takovým Syřanům pomoci.

Během prezidentského období Baracka Obamy se z parku stal skutečný symbol sjednocování. Na obou stranách mříže se pořádaly koncerty, cvičila se jóga, dobrovolníci poskytovali imigrantům právní servis a lidé se tam dokonce učili tančit salsu.

Situace se zpočátku neměnila ani po zvolení Donalda Trumpa. V listopadu 2017 dokonce jeden rozdělený mexický pár využil benevolentních poměrů a uspořádal si v Parku přátelství svatbu. Policii však tato iniciativa nepotěšila. Tisk totiž upozornil, že novomanžele v té době čekal soud za pašování dvaceti kilogramů heroinu.

O víkendu na 4 hodiny

Americká vláda využila příležitosti a zavedla v Parku přátelství ostrý režim. Miniaturní enklávě o rozloze dvou tisíc metrů čtverečních se však doposud daří čelit přitvrzování americké imigrační politiky.

Park otevírá v 10 hodin ráno. Od jediného parkoviště povoleného americkými úřady je to k němu půl hodiny pěšky. Gloria potkává cestou na setkání s rodinou dva aktivisty demonstrující proti imigrantům. V rukou drží prefabrikované cedule s nápisem „Postavte zeď!“ – jako by to, co mají před očima, zeď nebyla, podotýká autor reportáže.

Odpůrci Donalda Trumpa z řad Hispánců

Gloria odjela z mexického města Pueblo v 80. letech a sehnala si zaměstnání jako hotelová uklízečka v americkém San Diegu. Když její starší děti – Miguel a Luz – vyrostly, rozhodly se vrátit do Mexika a ona je od jejich úmyslu nedokázala odradit. Když chtěly později přijet do Spojených států, ukázalo se, že je všechno komplikovanější, než se zdá. Nepodařilo se jim získat ani turistické vízum.

Gloria rozloží židle přímo u mříže. Od hranice fouká ledový vítr – zeď je orientovaná na sever a skoro celý rok je ponořená ve stínu. Najednou se rozlehnou výkřiky: „Támhle jsou!“ „Migueli!“ „Mami!“ Luz drží v náručí malou holčičku v květovaných šatech, svou nejmladší dceru, kterou přinesla představit americké rodině. Snaží se stisknout si ruce přes mříže. Když se holčička marně pokusí pohladit psa na druhé straně, Gloria se rozpláče.

Setkání jsou povolená jen v sobotu a v neděli od 10 do 14 hodin. A s postupem času jsou čím dále tím více omezována. Ještě v únoru se mohlo u zdi najednou sejít 25 lidí, dnes už je maximum 10 a pohraničníci na to pečlivě dohlížejí. Každá rodina má na setkání maximálně 30 minut a u zdi platí zákaz fotografování, upozorňuje Le Monde.

Snílci v nejistotě

Podle pastora metodistické církve Johna Fanestila, který u zdi každou neděli slouží mši, se návštěvnost parku od okamžiku Trumpova zvolení rapidně snížila.

„Rodiny zažívají teror. Mezi lety 2016 až 2017 stoupl ve Spojených státech počet zatčených nelegálních migrantů o 40 procent. Oddělují od sebe manželské páry, rozbíjejí rodiny,“ stěžuje si pastor.

Právě to je případ Davida a Paoly, kteří se tisknou ke zdi a vzpomínají, jak se před pár lety brali v Las Vegas – stejně jako tolik jiných Američanů. Davida potom deportovali a Paola, původem z Nikaraguy, zůstala ve Spojených státech s nejasným statusem takzvaného „snílka“ – dítěte, které s sebou neregistrovaní přistěhovalci přivezli jako nezletilé.

Paola sice mohla zůstat v Americe, ale Donald Trump na podzim roku 2017 tento program zrušil a Kongresu se ho zatím nepodařilo obnovit. A tak mladí snílci žijí v takové nejistotě, že se ani neodváží vycestovat ze země.

David, který prožil většinu života ve Spojených státech, si v Mexiku nezvykl. „Necítím se tu doma. Cizí přízvuk, výrazy i pohled na svět prozrazují, že jsem Američan,“ vysvětluje muž.

Poměry v Parku přátelství se postupně zpřísňují. Kněží už nemají dovoleno podávat přes mříž přijímání a tak kongregace metodistů uvolnila dva pastory, kteří slouží mše na obou stranách zdi.

Věřící se modlí za spojení království Kristova, a dokonce za pohraniční stráž. Ta však přesně ve 14 hodin pověsí na vchod Parku přátelství visací zámek a čím dál tím ohroženější enklávu nekompromisně uzavře, uzavírá svou reportáž Le Monde.   

autor: Jan Machonin
Spustit audio

Související