Nejdřív radost z pomsty, pak strach a smrt nevinných. Izraelské útoky nechválí ani íránská opozice

I ti, kdo byli k režimu ajatolláhů dlouhodobě kritičtí, se od politické opozice odvrátili právě kvůli tomu, že otevřeně přivítala začátek války. Třebaže světová média popisovala izraelské bombardování jako „cílené údery“ proti íránským vojenským objektům, od počátku umírali i civilisté. Mnozí Íránci vnímali veřejnou podporu takového jednání ze strany opozice jako zradu.

Čtěte také

V Íránu se k moci dostanou mladí nacionalističtí vůdci, zemi mohou dovést ke kolapsu, píše Haaretz

Rodina Miriam, s níž anonymně pohovořila autorka reportáže, byla v minulosti íránským režimem postižena. Její dvacetiletá neteř zemřela během vlny protestů, které Írán zachvátily v roce 2022 po násilné smrti Mahsy Amíníové.

„Moje první reakce odpovídala nenávisti, kterou jsem v tu chvíli vůči režimu pociťovala: máte, co jste si zasloužili. Pak ale bomby začaly padat blíž a umírali nevinní lidé. Izraelci nám zároveň vzkazovali, abychom svrhli režim. Jak jsme to ale měli udělat, když jsme museli zachraňovat své děti a sami sebe?“ podotýká Miriam.    

Osobní záležitost

Izraelské bombardování jednoznačně podpořili především ti, jejichž odpor k režimu je spojený z osobními zkušenostmi: zatčeními, násilím a smrtí blízkých. To je i případ známé íránsko-americké novinářky a opoziční aktivistky Masíh Alínežádové, která se před pronásledováním uchýlila do emigrace v USA.

Čtěte také

„Jsme šťastní, vrazi jsou mrtví.“ Disidentka tvrdí, že Íránci přivítali smrt prominentů režimu

Íránský režim, který ji nemohl pronásledovat osobně, se začal mstít na jejích příbuzných, kteří zůstali v Íránu. Začátek války mezi Izraelem a Íránem vnímala jako radostný moment.

„Je to osobní záležitost. V důsledku náletů zemřela řada vysoce postavených představitelů bezpečnostních sil – například vrchní velitel Íránských revolučních gard Hosejn Salámí nebo náčelník generálního štábu íránských ozbrojených sil Mohammad Bagherí. Pro někoho jsou to jenom cizokrajná jména, ale pro Íránce jsou to příšery, které je utlačovaly,“ popisuje Alínežádová.

Souhlas s Izraelem? Ne

S její pozicí nesouhlasí levicový novinář a politolog Amír Čahákí, který byl donucen z Íránu emigrovat pod hrozbou uvěznění v roce 2014.

„Jako exilový politik nemůžu souhlasit s tím, že pořádek v mé zemi je nastolován cizíma rukama, obzvláště když je to spojené se smrtí mých spoluobčanů,“ vysvětluje Čahákí.

Čtěte také

Nezvěstný uran, zničená zařízení? Expertka volá po obnově spolupráce Teheránu s atomovými inspektory

Valná většina Íránců podle něj nechtěla vidět Chameneího jako svého vůdce od samého počátku. Smrt velitelů revolučních gard přirozeně přivítali. To ovšem zdaleka neznamená, že všichni podporují izraelského premiéra Benjamina Netanjahua.

S tím souhlasí i nejmenovaná Íránka, která Dvanáctidenní válku prožila v Teheránu. Zdůrazňuje, že počáteční radost ze smrti prominentů režimu pominula ve chvíli, kdy se začaly objevovat informace o civilních obětech.

„Mezi zabitými byla mimo jiné třiadvacetiletá básnířka a učitelka angličtiny Parnija Abbásíová, která zahynula společně se svými rodiči a bratrem. Cílem útoku byl přitom íránský funkcionář, který žil v sousedním domě. Zahynula také pětatřicetiletá Zahra Šamsová, která byla věřící muslimkou, ale otevřeně podporovala protesty v roce 2022,“ připomíná obyvatelka Teheránu.

K civilním obětem bombardování řadí i příbuzné zabitých vojáků a jaderných fyziků. Společně s vědcem Ísárem Tabatabaím Kamšem zahynula i jeho manželka.

„Nikdy bych nevolila Chameneího. Ale nebudu volit ani opozici, která se radovala, zatímco na nás padaly bomby,“ doplňuje žena.

Ženy, děti, vědci

Čahákí poznamenává, že opozičně naladění Íránci neměli radost ani ze smrti řadových vojáků. Většina Íránců je prý vnímá jako rukojmí režimu a jejich smrt vzbuzuje soucit.

„Nadšení nevzbuzovala ani smrt rodin generálů. Nikdo tu nesouhlasí s tím, že je možné zabíjet ženy a děti vojáků. Tím spíše není možné zabíjet vědce a ještě se tím veřejně chlubit,“ dodává íránský exilový politolog, který považuje zabíjení vědců za válečný zločin.

Čtěte také

Íránci jsou rukojmími dvou režimů, kterým nezáleží na civilních obětech, míní režisérka Nafariehová

Podle íránské exilové právničky, lidskoprávní aktivistky a nositelky Nobelovy ceny za mír Širín Ebádíové není problém v tom, zda Írán má nebo nemá jaderné zbraně.

„Potíž je v tom, že od okamžiku svého založení budovala Íránská islámská republika svou zahraniční politiku na nenávisti k Izraeli a nepřátelství se Spojenými státy,“ říká nositelka Nobelovy ceny. Vnější vojenský tlak však podle ní nemůže Íránu přinést změny a jeho budoucnost může určit jen jeho lid.

Většina respondentů se shoduje na tom, že po Dvanáctidenní válce cítí větší pochybnosti než před ní.

„Mnozí mí přátelé, kteří byli doposud odpůrci režimu, dnes říkají, že kdyby si měli vybrat mezi těmi, kdo se radují z raket padajících na naše domy a Chameneím, vyberou si staré zlo, které je aspoň pochopitelné. Ti, kdo rozpoutali válku, jen režimu dodali popularitu. A nás, kteří s ním nesouhlasí, nechali na holičkách,“ cituje Novaja Gazeta na závěr své reportáže Miriam.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách. Proč Ázerbájdžán vyhrocuje vztahy s Ruskem? Na rusko-gruzínské hranici uvízly desítky ukrajinských vězňů. Ve francouzských Cévennách zachraňují ohroženého koně Převalského. Rusko si zvyká na pravidelné výpadky mobilního internetu.