Jan Fingerland: Rusko se pevněji usadilo na súdánském oři
Kolem Súdánu je v těchto dnech rušno, protože tamní dění se velmi dotýká okolních i vzdálených zemí. Podle některých názorů se o Súdán velmi zajímá Rusko, některé hlasy dokonce Moskvu obviňují, že rozvrat blízko hranice tří kontinentů vyvolala.
Čtěte také
Jisté je jen jedno, totiž že Moskva kroužila kolem Chartúmu už několik let. Ještě před svržením dlouholetého diktátora, prezidenta Umara Bašíra, s ním ruští představitelé jednali o řadě otázek. Nejvíce Moskvu zajímalo zřízení přístavu v Port Sudan, tedy místě, odkud se dá dobře kontrolovat přístup k Suezskému průplavu. Tudy prochází podstatná část světového obchodu, včetně toho s ropou a plynem. Zájem měli i o stavbu rafinerie.
Africké dobrodružství
V roce 2019 byl Bašír svržen, ale Rusko nadále jednalo s jeho nástupci. Navázalo kontakt s nejvyšším představitelem armády, nynějším de facto prezidentem Abdal Fattáhem Burhánem. Postupně přesouvalo svou pozornost k jeho zástupci, a současně soupeři, veliteli Sil rychlé podpory Mohamedu Hamdanu Dagalovi, jenž je současně viceprezidentem. Tedy oběma muži, kteří nyní stojí proti sobě v čele armády a Sil rychlé reakce.
Čtěte také
Nyní se objevilo tvrzení, že za rozpoutáním nepřátelství stojí Rusové, což dokládají nepřímo pomocí dokumentace pohybu ruských letadel mezi Ruskem provozovaným letištěm v syrské Latakii a letišti v Libyi, jež se Súdánem sousedí.
Rusko má své zájmy a své lidi i v Libyi, Wagnerova armáda spolupracuje i s tamějším generálem Haftarem, který usiluje o ovládnutí celé Libye. Podle těchto nepřímých důkazů se Moskva měla podílet prostřednictvím wagnerovců a Haftara na vyzbrojení Sil rychlé reakce, čímž jim umožnila postavit se proti Burhánově armádě.
Ruské dodávky mohly tento konflikt pomoci rozpoutat, ale jistě nejsou jeho hlavní příčinou. Je ovšem pravda, že Rusko v Africe prostřednictvím wagnerovců už zopakovalo syrský scénář, kdy získalo za pomoci relativně malého úsilí kontrolu nad nestabilní zemí, vyznačující se nerostným bohatstvím nebo strategickou polohou – platí to pro Libyi, částečně i Mali a Středoafrickou republiku.
Více želízek v ohni
Není však vůbec jisté, jestli Moskva měla podobné plány i pro Súdán. Jistě jí nevadí, pokud bude Západ zaměstnán novou krizí, jež může šířit nestabilitu, radikalismus, humanitární problémy a případně i vyvolat migrační vlnu přes Libyi do Evropy.
Čtěte také
Podle hlasů, jako je Joseph Siegle z Centra pro strategické studie Afriky ve Washingtonu, Moskva neměla prvořadý zájem na vyvolání rozvratu v Súdánu, protože dokázala pracovat s oběma stranami tamního sporu. Se súdánským rozvratem si ale také poradí, naopak s transparentními a stabilními vládami se jí jedná hůř.
Zcela určitě v celé věci hrála nějakou roli Wagnerova armáda, která jedná se souhlasem Moskvy, ale částečně zřejmě i autonomně. Objevila se už při potírání prodemokratických protestů proti Bašírovi v roce 2019, později jako síla spolupracující se Silami rychlé podpory v době, kdy Moskva v téže době oficiálně jednala s prezidentem Burhánem.
Současně wagnerovci, případně firmy napojené na Jevgenije Prigožina, získaly kontrolu nad několika zlatými doly, a to se souhlasem Mohameda Dagala, který za to získal různé protislužby, možná včetně zbraní.
To vše je rámováno již zmíněnou snahou Moskvy získat kontrolu nad africkými státy, kdy právě prostřednictvím wagnerovců poskytují ochranu nedemokratickým vládám – právě za přístup k nerostnému bohatství. To obohacuje tamní vládu, Prigožina a jeho přátele, ruské elity a umožňuje obcházet sankce. Nejen, ale i v Súdánu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
