Jan Fingerland: Afrika má pro Rusko pochopení
V době, kdy ruská flotila v Černém moři příliš nepřispívá k válečnému úsilí Moskvy, rozšiřují se náhle její možnosti ve zcela jiné části světa. Dohoda o přístavu v Rudém moři je vyústěním dlouhodobého ruského pokusu o co největší vliv v Africe.
Rusko před několika dny podepsalo předběžnou dohodu se súdánskou armádou, která momentálně vládne této zemi na severovýchodě Afriky. Podle informací obou stran by ujednání měla ještě potvrdit civilní vláda a parlament, až budou k dispozici.
Čtěte také
Už teď ale súdánští vojáci inkasují část z toho, co Rusko slíbilo, tedy dodávku zbraní. Jednání na toto téma se vedla už před lety a rozběhla se zejména koncem roku 2021, krátce poté, co v Súdánu proběhl vojenský převrat.
Dohoda předpokládá, že by Rusko mělo právo na pobřeží Rudého moře udržovat v přístavu Port Sudan posádku o 300 mužích a kotvit tam se čtyřmi plavidly. Pokud se plán naplní, získá Rusko operační základnu v blízkosti Středozemního moře a Indického oceánu, na klíčové obchodní trase.
Změna plánu
Kreml má i další plány, do naplnění ambicí mu chybí ještě vlastní letiště, jež by Moskvě usnadnilo pohyb lidí a materiálu mezi Ruskem a africkými státy, kde mají Rusové obchodní i bezpečnostní zájmy. Je to krok k naplnění statusu země, jejíž zájmy pak bude potřeba respektovat i kdekoli jinde na světě.
Čtěte také
Rusko se o Afriku zajímá dlouhodobě, vlastně už od nástupu Vladimira Putina k moci před více než dvaceti lety. Kvůli izolaci Moskvy po útoku na Ukrajinu se kontinent posunul na žebříčku priorit vzhůru. Ministr zahraničí Sergej Lavrov za poslední rok navštívil Afriku dvakrát.
Ruská vláda je si současně vědoma, že nemůže soupeřit s Čínou, Evropou ani Amerikou co do ekonomické síly, v současné době odtud pochází méně než jedno procento zahraničních investic v Africe.
Zvolila proto odlišnou taktiku. Začala s navazováním kontaktů s vládami, jež měly omezenou legitimitu nebo porušovaly lidská práva, a tedy narážely na potíže při jednání se Západem, a nabízela jim místo toho své partnerství. Afrika například představuje více než 50 hlasů ve Valném shromáždění, které mohou hlasovat ve prospěch Ruska, a to zas může spřáteleným vládám nabídnout krytí v Radě bezpečnosti, kde má Moskva právo veta.
Afrika má pochopení
Afrika je také kontinent bohatý na suroviny, ruské firmy nerozvíjejí africký průmysl, ale angažují se při těžbě kobaltu, mědi nebo diamantů. Rusko je také momentálně suverénně největším dodavatelem zbraní, exportuje jich tam třikrát více než druhá Čína.
Čtěte také
Specifickou roli hraje v Africe Wagnerova skupina, nyní známá z války na Ukrajině. Ta v Africe není nasazována jako soukromá armáda, jak se občas píše, ale spíše jako nástroj ruské zahraniční politiky. Ale také způsobu, jak ze zlatých a diamantových dolů vytěžit profit pro část ruské elity.
Popularitu Wagnerovy armády nenarušil ani fakt, že se její členové dopustili několika masakrů afrických civilistů. A to je poslední pozoruhodný rys ruského angažmá v Africe. Moskvě se daří Rusko propagandisticky prodat jako antiimperialistickou sílu. Odvolává se i na to, že už za sovětských dob Moskva pomáhala národně-osvobozeneckým hnutím proti koloniálním velmocem.
Varianta, že nyní samo vede imperialistickou válku proti Ukrajině, nezískala zdaleka takovou oblibu, a to ani u širších mas, nejen u elit, které vědí, jak z přátelství s Ruskem vytěžit něco pro sebe. Vzhledem k tomu, že ruská politika v Africe je dobře promyšlená a relativně málo nákladná, Moskva zřejmě hráčem v této části světa zůstane.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
