Libor Dvořák: Ruský ministr zahraničí Lavrov navštívil Afriku jako posel svobody
Ruský ministr zahraničí se vypravil na pětidenní návštěvu několika důležitých afrických zemí. Cíli jeho cesty se staly Egypt, Kongo, Uganda a Etiopie. Noviny všech čtyř zemí krátce před Lavrovovým příjezdem do regionu otiskly jeho článek, v němž prohlašuje, že Rusko vždy „upřímně podporovalo Afričany v jejich boji za osvobození od koloniálního jha“.
Během cesty samotné se několikrát zmínil, že Rusko je odhodláno africkým zemím pomoci s „dekolonizací“. Inu – takový poněkud nečekaný posel svobody, který ovšem rovnou budí podezření.
Čtěte také
Opustíme-li tato páně ministrova rétorická cvičení, která poslední dobou i jinde zarážejí svou křečovitostí, jsou dva hlavní cíle této cesty jasné. Lavrov potřebuje snad ani ne tolik Africe, jako spíše zbytku světa demonstrovat, že Rusko ani zdaleka není v mezinárodní izolaci, protože do té ho uvrhl především euroamerický Západ, kdežto jinde že Rusko spojence má. Třeba právě v Africe.
Ještě důležitější ovšem v této chvíli je ujistit obyvatele černého kontinentu, že Rusko rozhodně není „vývozcem hladomoru“ a že naopak učiní vše pro to, aby se plnila dohoda z Istanbulu a aby zejména do Afriky a do arabského světa mohlo volně proudit ukrajinské obilí. Jiná věc je, že už necelých 24 hodin po podpisu zmíněné dohody Rusko ostřelovalo hlavní ukrajinský přístav Oděsu.
Jak těžké je zbavit se zahraničních protektorů
Upokojit partnery v Africe, pokud jde o vývoz nejen ukrajinského, ale i ruského obilí do tohoto regionu, bylo (pokud se to Lavrovovi povedlo) opravdu nutné. Podle Africké rozvojové banky právě tyto postsovětské státy v minulých letech do Afriky dovážely přes 40 procent pšenice.
Čtěte také
Teď se Afričané nutně musejí obávat, že v době ruské agrese proti Ukrajině to jednoduše nebude možné. Právě proto se představitelé všech zmíněných zemí staví za co nejrychlejší vyřešení konfliktu. Prakticky ani jedna africká vláda se nehodlá jednoznačně postavit na jednu či na druhou stranu a Afričanům jde hlavně o to, aby válka nepoškodila je.
Velké nadšení ale Lavrov zřejmě nevzbudil ani tímto výrokem: „Je nám líto ukrajinského národa, který si jistě zaslouží lepší osud. Je nám líto ukrajinských dějin, které se hroutí přímo před našima očima, je nám líto těch, kteří podlehli kyjevské propagandě a snaží se z Ruska a Ukrajiny učinit věčné nepřátele… Ruský a ukrajinský národ však musí žít i nadále svorně. Proto ukrajinskému lidu rozhodně pomůžeme zbavit se režimu vyloženě protilidového a antihistorického,“ to je i na černém kontinentu ochoten hlásat Sergej Lavrov.
Otázkou je, zda je v Africe někdo vážně naladěn na to, aby podobným proklamacím upřímně naslouchal. Afričané mají své vlastní dějiny a dobře vědí, jak těžké je zbavit se mocných zahraničních protektorů. Však to sami většinou dokázali sotva před pár desítkami let.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
