Jan Fingerland: První bitva íránsko-izraelské války

Čtěte také

Hrozí nový konflikt Írán vs. Izrael? Teď nejde o vyhlášení války, Írán má svých starostí dost, míní politický geograf Jelen

Až dosud totiž Írán proti Izraeli bojoval pomocí prostředníků – Hizballáhu, Hamásu, Islámského džihádu, v poslední době i jemenských Húsíů a iráckých šíitských milicí. Tentokrát se rozhodl demonstrovat svou sílu přímo, čímž možná odhalil i určitou slabost.

Kdo tady mluví o vítězství

Víkendový útok mohou obě strany vyložit jako své vítězství. Íránci mohou tvrdit, že pomstili smrt svých lidí v Damašku. Šlo o spektakulární akci stovek létajících objektů, která zůstane ještě dlouho v paměti. Paradoxně je pro Írán výhodné i to, že útok byl efektní, ale ne efektivní, takže nevyžaduje masivní izraelskou odpověď.

Izraelci říkají, že likvidace naprosté většiny íránských střel a dronů je vlastně jejich vítězstvím. Poté, co se nechali zaskočit vloni 7. října, mohli složit jakýsi reparát, a ještě demonstrovat svou technologickou připravenost.

Čtěte také

Jan Fingerland: Amerika a Írán se chytly pod krkem, a bude těžké se pustit

Na námitku, že se jim to podařilo i za pomoci spojenců, západních i arabských, mohou odpovědět protinámitkou. Za Izrael se nečekaně postavily i státy, které jej ještě před pár dny kritizovaly. Izrael díky íránskému útoku náhle vystupuje jako člen spřátelené aliance.
V tom je také kus íránské prohry – útok na Izrael ukázal, že arabsko-izraelský konflikt nenápadně skončil, a vystřídal ho otevřený střet íránsko-izraelský, v němž jsou arabské státy neutrály, případně stojí – aktivně či pasivně – na straně Izraele.

Všechny se totiž bojí íránské rozpínavosti a působení proíránských sil uvnitř svých vlastních hranic. Proto žádný z arabských států nezrušil svou mírovou dohodu s Izraelem, a Saúdi otevřeně mluví o tom, že hned po válce v Gaze znovu naváži dialog s Jeruzalémem.

Pomalá proměna všeho

Je to výsledek mnohaletého procesu, v němž arabské státy dospěly k závěru, že od Izraele jim nic nehrozí, ale od stále agilnějšího Íránu ano. Teherán svými hrozbami Jordánsku připomněl těmto vládám, že by jaderný Írán za souseda mít nechtěli. Zesílí tedy možná tlak na omezení tamního jaderného programu.

Čtěte také

Jan Fingerland: Šest měsíců aneb Izrael i Hamás zatím prohrávají

Je tu ovšem rozdíl. Izrael leží od Íránu daleko, a ani nemůže udělat nic, čím by ho usmířil, ze strany Teheránu je to čistě ideologická nenávist. Arabské státy jsou naopak buď přímými íránskými sousedy, anebo vidí, co íránští agenti udělali se zeměmi, jako je Libanon, Sýrie nebo Irák.

Teď se tedy čeká, zda Jeruzalém na masivní útok odpoví, nebo ne. V samotném Izraeli se o to vede politický spor. Představitelé krajní pravice tvrdí, že Izrael musí obnovit svou odstrašující sílu a tlačí Netanjahua k odvetě.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Umírněnější proud říká, že je lepší využít tohoto momentu k posilování mezinárodní koalice, která se takto nečekaně projevila. A také, že je to příležitost k uklidnění rozbouřených vztahů s Washingtonem. Pro Izraelce je ostatně noc na tuto neděli připomínkou, jak moc Ameriku potřebují, a je tedy někdy dobré jí vyhovět – protože Biden se nechce nechat vtáhnout do přímého konfliktu s Íránem.

Je šance, že toto kolo íránsko-izraelské války skončilo. Ale snaha Íránu obklíčit Izrael svými prostředníky neskončí, a neskončí ani tato podivná válka, i když bude znovu vedena „jen“ prostřednictvím těchto náhradních sil. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu