Jan Fingerland: Přežije Netanjahu svůj úspěch?
Izrael letos na podzim čekají volby. Bude to také první test, zda Benjamin Netanjahu politicky přežije největší skvrnu na své pověsti, totiž útok ze 7. října, od kterého uplynou už tři roky. Jak si u veřejnosti stojí on, jeho koalice, a také všichni ti, kdo by ho chtěli poslat do důchodu?
V Izraeli uveřejnili během krátké doby dvě sady volebních průzkumů. Mezitím se ale stalo něco podstatného, totiž útok na Írán, izraelské taktické úspěchy v tomto konfliktu, a také opakované íránské útoky kazetovou municí na izraelská města.
Čtěte také
Postoj voličů se poněkud změnil, ale možná jinak, než by se dalo čekat. Je třeba dodat, že operace má zatím v Izraeli velkou podporu veřejnosti. Írán a jeho raketový a jaderný program jsou desítky let vnímány jako smrtelná hrozba.
V západním tisku oblíbené tvrzení, že Netanjahu byl motivován svými osobními důvody, je mylné, na hodnocení situace se shoduje pravice i levice, i když se můžou lišit v hodnocení konkrétního postupu.
Ano, ale
Podle průzkumu 12. televizního kanálu z doby těsně před začátkem války by ve volbách zvítězil premiérův Likud. Ovšem jen se ziskem 27 hlasů ve stodvacetičlenném parlamentu. Na druhém místě by byla nová strana bývalého premiéra Naftali Bennetta, zatím provizorně nazvaná „2026“.
Čtěte také
Bennett je velkým Netanjahuovým kritikem, a nyní je tedy v jistém smyslu vůdcem opozice. Za nimi by teprve následovaly další formace, těch je vzhledem k nízkému prahu 3,25 procenta hlasů tradičně hodně. Do parlamentu by se dostala i strana Ocma jehudit ministra ben Gvira, ale Náboženský sionismus Becalela Smotriče by propadl.
Podstatné byly dvě věci. Zaprvé, vládní ani opoziční koalice by nedostaly dost hlasů na sestavení vlády bez arabských stran. A za druhé, záležet bude na tom, zda čtyři arabské strany, často rozhádané, vytvoří společnou kandidátku nebo ne. To by totiž ovlivnilo celkový přepočet hlasů na počet křesel všech ostatních.
Další průzkum se konal pár dní po začátku války na zakázku serveru Zman Jisrael. Ukázalo se, že Netanjahuovi prozatím úspěšné tažení politicky prospělo. Ovšem opět s dvěma výhradami: za prvé by získal jen o trochu více hlasů než před tím, a hlavně, ty by byly většinou na úkor jeho vlastních koaličních spojenců.
Čtěte také
Nadále by tedy trval stav, kdy by bylo obtížné sestavit vládu – což je situace, která naposledy vedla k vysoce kontroverznímu rozhodnutí, totiž Netanjahuově dohodě s blokem Náboženský sionismus a jeho vstupu do vlády.
Generálské volby
Objevily se spekulace, podle kterých bude chtít Netanjahu vypsat předčasné volby, například na začátek léta. Třeba proto, aby mohl těžit z momentálních úspěchů ve válce, a také aby se vyhnul konání voleb krátce před dalším výročím 7. října. Existují ale i důvody, proč to nebude chtít udělat a počká až do podzimu.
Sám se mimo jiné musí vypořádat s posuny na pravici. Náboženský sionismus Becalela Smotriče možná dohrál svou parlamentní roli, a Netanjahu se bude snažit získat na svou stranu nové osobnosti. Mluví se o generálu Oferu Winterovi, který nedávno odešel z armády, kde se cítil být ostrakizovaný kvůli svým pravicovým názorům.
Čtěte také
Teď chce kandidovat buď za vlastní stranu, anebo bude Netanjahu chtít získat jeho a další veřejně známé osobnosti na kandidátku Likudu – ovšem na úkor vlastních spolustraníků.
Výraznou úlohu může sehrát také jiný generál, Jair Golan, který se naopak postavil do čela nové strany Demokraté – ta má obnovit kdysi dominantní, nyní skomírající izraelskou levici.
Bývalý generál a nyní politik Benny Ganzt, kdysi přední oponent Netanjahua, má problém dostat se vůbec do parlamentu. Ke skromnému zisku míří další bývalý generál Gadi Eisenkot, jehož syn před časem padl v Gaze. Nějakou roli může sehrát strana „Rezervisté“ (HaMiluimnikim), která je proti Netanjahuovi. Z politiky odchází bývalý generál a bývalý ministr obrany Joav Gallant.
Íránská válka a válka s Hizballáhem v Libanonu jsou nyní podstatným faktorem, ale v izraelském kontextu je pořád důležitější 7. říjen. Tamní společnost se změnila, lidé zažili trauma vpádu Hamásu a bezbrannost civilistů, dlouhou válku a četné oběti. Lidé přišli o své příbuzné, případně sami strávili dlouhé měsíce v rezervní službě nebo museli jinak změnit své životní plány. Zažili také něco, co považují za zradu západního světa.
Na svět se dívají jinak než před tím, a to nepochybně ovlivní jejich rozhodování – zatím ale není jasné jak, a také kdy se to projeví.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
