Jan Fingerland: Konzervativci Íráncům vadí, proto vyhrají

21. únor 2020

V demokratických zemích vede nespokojenost s vládou k posílení opozice. V Íránské islámské republice ale volby fungují trochu jinak, a tak se svobodomyslná část Íránců může po volbách těšit na ještě tvrdší poměry.

Volby do parlamentu se odehrávají krátce po smrti generála Revolučních gard Solejmáního, kterého zabili Američané a režim se z toho pokusil udělat věc íránského patriotismu. Jenže po atentátu následovalo nešťastné sestřelení civilního letadla u Teheránu, lhaní vysokých představitelů a následné demonstrace Íránců naštvaných více na vlastní vládce než na Američany.

Čtěte také

To vše je zarámováno dlouhodobou nespokojeností velké části společnosti s ekonomickými podmínkami, které ještě zhoršuje americké embargo, a podmínkami politickými.

V Íránu dorůstá početná mladá generace, kterou neformovaly ideály revoluce roku 1979 ani patriotické vzepětí války s Irákem z 80. let. Tito lidé chtějí normální život. A je jim jasné, že se současným režimem to možné není.

Trestání prezidenta

Jenže nespokojenost části společnosti se obrátila proti prezidentu Rúhánímu. Veřejnost od něj čekala politické uvolnění a také zlepšení ekonomické situace, zejména po uzavření mezinárodní dohody o íránském jaderném programu.

Jenže Rúhání tato očekávání, ne vždy vlastní vinou, nenaplnil. Reformněji orientovaní voliči se tedy od centristického prezidenta odvrátili a zřejmě se nedostavili k volbám vůbec. Tím ovšem de facto posílili politickou váhu zhruba 30 % společnosti, o které se předpokládá, že režim skutečně podporuje.

Čtěte také

Druhý důvod, proč se reformní voliči neobtěžovali hlasovat, souvisí s podstatným zredukováním okruhu kandidátů. Takzvaná Rada strážců diskvalifikovala asi polovinu uchazečů o kandidaturu, včetně asi třetiny stávajících poslanců. Mezi kandidáty se tak vyskytují téměř jen zastánci tvrdé linie. Nový parlament tedy bude opravdu nový.

Někteří, jako Parváne Salahšuríová, odvážná obhájkyně demonstrací z konce loňského roku, se ani neucházeli o pokračování parlamentní kariéry. Podobně se na kandidátkách neobjevil ani vyjednavač jaderné dohody Alí Laridžání nebo Mohammad Rézá Aref, další spojenec prezidenta Rúháního.

Vyřazení kritičtější části kandidátů svědčí o nervozitě režimu, který se v posledním roce poprvé setkal s demonstracemi, na kterých se nevolalo po reformě, ale po odstranění režimu. Ozvaly se i dříve nevídané chvály na adresu někdejšího šáha. Vlnu protestů se podařilo zastavit jen postřílením několika set lidí.

Velká hra

O všech volbách v Íránu se říká, že jsou přelomové. Tentokrát to je pravda v tom smyslu, že se parlament dostane do rukou téměř výhradně přívržencům tvrdé linie. A to v období, kdy se bude příští rok rozhodovat o prezidentovi. Vzhledem ke spekulacím o zdraví nejvyššího duchovního vůdce Chameneího se čeká i hra o jméno jeho nástupce. Konzervativci se tedy snaží obsadit co nejvíce institucí před těmito dvěma klíčovými změnami, které rozhodnou o podobě režimu na dlouhou dobu dopředu.

Sám ajatolláh Chameneí se navíc snaží o generační obměnu důležitých institucí a volá po nástupu mladé generace. Ne ovšem mladých zástupců městské střední třídy, která sní o svobodě a demokracii, ale té části mládeže, která je ještě více protizápadní a konzervativnější než její otcové a fandí politice expanze íránského vlivu v arabském světě.

Jan Fingerland

Na vzestupu jsou také ti politici, kteří jsou spojeni s Revolučními gardami – nebo vůbec okruhem válečných veteránů – a vzájemně se podporují. Z pátečních voleb tedy velmi pravděpodobně vzejdou posíleny konzervativní a protireformní proudy íránské politiky. Ne proto, co chtějí Íránci, ale navzdory tomu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio

Související