Írán nechce přijít o vliv nad Irákem. Proti demonstrantům hodlá zakročit silou

Protesty v Libanonu a Iráku ohrožují obrovské finanční částky, know-how a lidské zdroje, které Írán do obou těchto zemí už řadu desetiletí investuje. Mohly by dokonce narušit anebo zničit íránský vliv v těchto zemích, píše izraelský deník Haarec.

Čtěte také

Pryč s Íránem! Libanonem a Irákem zmítají protivládní protesty

Podle něj je pro Írán nejnebezpečnější situace v Iráku, kde vládne šíitská většina s proíránským kabinetem. Jestli tamější úřady demonstrace rychle nepotlačí, mohly by destabilizovat nejdůležitější íránskou mocenskou základnu na Blízkém východě. Libanon pro Teherán tak strategický význam nemá, ale Irák nutně potřebuje.

Vzájemný obchod dosahuje dvanácti miliard dolarů ročně a Irák také Íránu pomáhá obcházet americké sankce. Je baštou teritoriální a politické moci, která brzdí hegemonické snahy Saúdské Arábie a dělá z Íránu regionální velmoc. Zároveň plní ideologické poslání vůdce islámské revoluce, ajatolláha Ruholláha Chomejního, tedy exportovat ji do zahraničí.

Zkorumpovaná země

V Libanonu se Írán spoléhá na moc šíitského hnutí Hizballáh, které sám zřídil, ale je závislý i na přátelství Sýrie, kterou podle Haarecu politicky i vojensky „okupuje“ Rusko. K Iráku má však Teherán zcela přímý přístup. To, co ale vypadá jako přirozené šíitské bratrství hospodářských a diplomatických zájmů, je mnohem komplikovanější. Šíité tvoří jen necelé dvě třetiny Iráčanů a další třetinou jsou sunnité, Kurdové, Turkmeni a další etnické skupiny.

Čtěte také

Neobčané Kuvajtu se po sebevraždě mladíka hlásí o svá práva

Politická moc je většinou v rukou šíitských stran, které se však neshodují na politice vůči Íránu. Vloni zvolený irácký parlament má 329 poslanců zastupujících asi 45 politických stran sdružených v blocích, z nichž každý má vlastní náboženskou, diplomatickou a politickou agendu. Některé disponují i vlastními milicemi. Jejich názory jsou tak různorodé, že po volbách trvalo pět měsíců, než se parlamentní bloky shodly na premiérovi Ádilovi Abdalu Mahdím.

Irácký volební systém, který dává moc větším stranám a znevýhodňuje malé, zajišťuje významné a dobře placené ministerské funkce stále stejným elitám a vytlačuje z politické arény reformátory, hnutí bojující za demokracii a občanská práva, protikorupční skupiny a zástupce etnických menšin, především sunnitů, aby neohrozili hospodářský monopol hlavních mocenských center.

Tento systém by asi mohl pokračovat, kdyby vláda uspokojovala potřeby slabších segmentů obyvatel a vytvořila několik desítek tisíc pracovních míst, poskytovala obstojné veřejné služby a dávala najevo odhodlání bojovat proti hluboce zakořeněné korupci. Irák stojí opakovaně na čele žebříčku nejzkorumpovanějších států světa.

Íránský chráněnec

Když protivládní protesty začátkem října vypukly a bylo zabito jen asi sto lidí, vláda nabídla řadu změn, aby demonstrace utlumila. Slíbila lidem na 100 tisíc levných bytů, továrny s pracovními místy, dotace chudým na vlastní domky, bezúročné půjčky a zřízení soudu, který by řešil korupci. Nabídka však přišla příliš pozdě a Iráčany ještě víc rozhněvala – podle nich by nezmenšila hlubokou hospodářskou propast a kulturu korupce.

Čtěte také

Pro Írán by jaderná zbraň nebyla útočným prostředkem, tvrdí arabista Pelikán

Dnes už počet mrtvých přesáhl 200 a zraněných je na 4000. Demonstranti přestali požadovat elektřinu, vzdělání, vodu a práci a žádají demisi premiéra a konec rozdělení politické moci na základě etnické a náboženské příslušnosti. Irácký prezident, Kurd Barham Sálih, minulý týden oznámil, že Mahdí odstoupí, když se za něj najde náhrada. Slíbil, že změní volební systém a jmenuje vládu, která zemi dovede k předčasným volbám.

Ani to už ale demonstrantům nestačí. Změna volebního zákona by vyžadovala podporu stejných politických a náboženských elit, které mají prospěch ze stávajícího zákona, a nelze očekávat, že se zdroje své moci vzdají. Někteří vysocí politici souhlasí, že obětují premiéra, ale jen proto, aby uklidnili demonstranty, a ne kvůli změně režimu.

Velitel jednotek Al-Kuds Solejmání, který se některých schůzí irácké vlády účastní a denně si telefonuje s předsedy iráckých stran, se snaží Mahdího v úřadu udržet – a nejen proto, že mu do něj Írán před dvěma lety pomohl. Teherán se bojí, že rezignace Mahdího bude působit jako slabost vedení a povede ke stupňování požadavků demonstrantů. A to může skončit i pádem režimu, který Íránu umožňuje Irák ovládat, uvádí izraelský Haarec.

Země ve slepé uličce

Solejmání dokonce požadoval, aby irácká vláda zasáhla proti protestujícím větší silou, a poštval proti nim šíitské milice. Souhlasí s ním i nejvyšší íránský duchovní vůdce, ajatolláh Alí Chameneí, jenž demonstrace označil za „narušení míru, které podněcuje Amerika, Izrael a Saúdská Arábie“ a nařídil šíitským milicím, aby je potlačily. Írán chce údajně do Iráku vyslat milice vycvičené Solejmáním, které s protesty skoncují, pokud se to nepovede jejich iráckým kolegům.

Čtěte také

Írán vítězí ve válce tankerů, celkově ovšem stále ztrácí

Chameneí a Solejmání však narazili na zatvrzelý odpor šíitského duchovního vůdce Iráku, ajatolláha Alího Sistáního, který užití síly odmítá a varuje před „intervencí zahraničních sil, jež chtějí zlomit vůli iráckého lidu“, čímž myslí Írán.

Sistání, jeden z nejvlivnějších vůdců v Iráku i mezi šíity vůbec, se spoléhá na nálady demonstrantů, kteří požadují konec íránského vlivu a rozpuštění šíitských milicí, jež Írán financuje a podporuje. V tom s ním souhlasí i další vlivný duchovní Muktada Sadr, jehož politický blok získal ve volbách relativní parlamentní většinu.

Irákem dnes zmítá mnoho sporů. Země se ocitla ve slepé uličce a boje v ulicích se stupňují. Požadavky demonstrantů přibývají a přitvrzují. Ohrožení íránského postavení v Iráku tak může skončit přímým střetem mezi íránskými silami a iráckou veřejností, varuje izraelský deník Haarec.