Jan Fingerland: Kdo tedy vyhrál ty izraelské volby?
Víme tedy už, kdo ty izraelské volby vlastně vyhrál? Definitivní údaje o počtu hlasů i mandátů už známe, ale stojí za to se podívat na to, co za těmito ciframi leží. Volební vítězství je vždycky trochu relativní záležitost.
Čtěte také
Nejde jen o to, že Likud sice zvítězil a nadto získal dva mandáty navíc, ale pořád to byla méně než čtvrtina všech hlasů. Hlavní sledovanou veličinou byl poměr mezi dvěma bloky, tím, který stojí za Netanjahuem, a tím, který je proti němu, jakkoli jsou obě skupiny vnitřně nesmírně různorodé.
Na počty poslaneckých míst Netanjahu se svými spojenci vyhrál o několik mandátů. To by mu mělo teoreticky zajistit stabilní vládu, což Izraeli zatím chybělo. Ve skutečnosti ale měly oba bloky takřka stejnou voličskou podporu – proč tedy jeden slaví a druhý skřípe zuby? Výraznou roli letos sehrály dva faktory: dopady přepočítávání hlasů na mandáty a celkový nárůst voličstva.
Kladná nula
Začněme přepočítáváním. Zatímco Netanjahu využil naprosto do maxima svůj potenciál, jeho oponenti ho učebnicově promrhali. Netanjahu udržel pohromadě voličstvo Likudu, dokonce získal o dva mandáty navíc. Jenže to nebylo na úkor jeho partnerů v zamýšlené koalici.
Čtěte také
Naopak, přiměl tři miniaturní strany napravo od Likudu, aby se sdružily do předvolební koalice a ty tak nejen díky tomu překročily práh 3 a čtvrt procenta, ale také vytvořením důvěry v jejich úspěch multiplikovaly své zastoupení – volební koalice Náboženský sionismus své zastoupení v Knesetu zdvojnásobila.
Na protilehlé straně se odehrál pravý opak. Dosud vládnoucí strana Ješ Atid končícího premiéra Jaira Lapida sice posílila mnohem více než Likud, celkem o sedm křesel na 24. Jenže to zřejmě bylo na úkor potenciálních partnerů. Národní jednotě Benny Gantze ubyly dva mandáty, straně Náš domov Izrael jeden, Straně práce tři.
Čtěte také
Strana Meretz, která se o pár tisíc hlasů nedostala do parlamentu, měla původně šest poslanců, teď má nula, takže se její hlasy přerozdělovaly, i ve prospěch pravice. Zejména levice viní Lapida z nenažranosti, ale Strana práce a Merec vedly neúčinnou kampaň a navzdory Lapidovým výzvám se ani nespojily do koalice.
Také arabské strany promarnily přinejmenším hlasy pro stranu Balad, která rovněž zůstala těsně pod hranicí vstupu do parlamentu. Pokud by dostala jen o pár desítek tisíc navíc, měla by čtyři mandáty. Netanjahu tedy zvítězil díky své důslednosti a strategickému uvažování, avšak také nečekaným chybám a neprozíravosti svých oponentů.
Mobilizace voličů
Dále, izraelští statistici s překvapením konstatují, že k urnám přišlo více lidí než minule, přestože se jednalo o páté volby během několika let, číslo stouplo z 67 na 71. I v tomto případě ale tato vyšší účast hrála do karet expremiérovi.
Čtěte také
Zatímco liberální bašty, jako je Tel Aviv, zůstaly na svém, tedy lhostejná část zůstala stejně velká, v periferních a znevýhodněných oblastech, jako je Beerševa, Aškelon, nebo i Jeruzalém, vzrostla účast nejméně o několik procent. Tyto regiony volí často napravo a zdá se, že z nárůstu těžila zejména kontroverzní strana Náboženský sionismus.
Arabští voliči výzvy, aby šli volit, na rozdíl od telavivanů, uposlechli, ale vzhledem ke zmíněnému nedostatečnému výsledku strany Balad tento nárůst prohospodařili.
Vedlo to k paradoxním dopadům. Například souhrnný počet hlasů pro arabské strany byl výrazně vyšší než pro Náboženský sionismus, ale ve výsledku budou mít arabští poslanci o čtyři mandáty méně.
Platí to i pro celkové výsledky. Protinetanjahuovský blok byl letos větší než vloni, ale prohrál, protože nenarostl o tolik jako ten pronetanjahuvský. A navíc promarnil skoro 300 tisíc hlasů, tedy až sedm mandátů.
Zůstaneme-li tedy jen u číselných údajů, letošní výsledek je efektem dvou faktorů. Zaprvé volby nerozhodlo přesvědčování voličů, aby přešli na druhou stranu, ale větší schopnost pravice mobilizovat ty, kteří by jinak volit nedorazili. A za druhé roli sehrála mnohem větší schopnost vítězného bloku získané hlasy využít pro získání mandátů. Poražení se třeba poučí, ale protentokrát je pro ně pozdě.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
