Jan Fingerland: Johnson škrtí Westminster... a naopak

Čtěte také

Filip Nerad: Premiér Johnson první bitvu prohrál. Brexit na konci října ale stále hrozí

Důvody jsou zřejmé. Nový premiér Boris Johnson zatím před poslanci prohrál všechna dosavadní hlasování. A tak využil svého zvláštního práva a na pět týdnů přerušil jednání poslanců. Nocí z pondělí na úterý začala nejdelší přestávka parlamentní činnosti od 2. světové války.

Sněmovna měla tak jako tak přerušovat jednání na tři týdny. Z vlastní vůle. To, co je na věci kontroverzní není v první řadě delší trvání přestávky, ale načasování – poslanci se vrátí až v polovině října, a nebudou mít čas zasáhnout do rozhodování o brexitu. Paradoxně nebudou mít možnost ani schválit některá důležitá opatření pro změkčení tvrdého brexitu (pokud k němu dojde) a třeba uvolnit peníze ze zvláštních rezerv. 

Pevnou rukou

Jenže Johnson je evidentně rozhodnut dokončit co si předsevzal. Británii chce z Evropské unie vyvést, nebo snad i vyvléct, k 31. říjnu.

Čtěte také

EU už má brexitu plné zuby, ale Brity z Unie jen tak nevykopne, věří komentátor Houska

Využívá práva přerušit parlamentní jednání, a také si je vědomý, že parlament už nepotřebuje. Po vyloučení konzervativních rebelů stejně ztratil většinu.

Když během pondělní návštěvy Dublinu nabízel jisté sporné ústupky ve věci irské pojistky, dal najevo, že už mu nesejde ani na dosavadních spojencích z řad severoirských unionistů. Zdá se, že se snaží odstavit i své vlastní lidi pro případ, kdyby se v zájmu dokončení brexitu rozhodl udělat ústupky, které by mu zase neschválili ortodoxní brexitáři.

Johnson byl sice v zápalu britské veřejné hádky nazván diktátorem, ale samozřejmě počítá s návratem k parlamentní kontrole. Především ale spoléhá na to, že po příštích předčasných volbách zvítězí. Tentokrát s Konzervativní stranou zúženou. Zbavenou těch, kteří nejen nechtěli brexit, ale i těch, kdo si mysleli, že brexit bez dohody je horší než pozdější brexit.

Westminsterské šípy

Parlament je v tuto chvíli v limbu, ale ještě před usnutím se mu podařilo vystřelit Johnsonovým směrem dva šípy. Jedním je odmítnutí předčasných voleb v dřívějším termínu, což ho tolik nebolí.

Zato druhý je nebezpečný, je to onen zákon, který ho zavazuje získat od znovusvolané sněmovny souhlas s brexitovou smlouvou do 19. října, anebo požádat Evropskou unii o tříměsíční odklad brexitu.

Tento šíp už nejen letí sám, ale navíc je otrávený. Donutí Johnsona buď k ponižujícímu kroku, anebo ke kontroverzním trikům, které mohou ohrozit jeho politické postavení nebo i budoucnost.

Ve Westmisteru padl, navíc od bývalého konzervativního poslance, ještě jeden políček vládě. Totiž výzva, aby kabinet zveřejnil komunikaci, týkající se příprav na brexit bez dohody. Dotyčný zřejmě ví, že je v nich něco, co by ministři neradi sdíleli s veřejností.

Jan Fingerland|foto: Vendula Kosíková

Johnson však údery vrací. Součástí jeho taktiky je položit nepřátelství mezi veřejnost a její volené zastupitele. Podle Johnsonova poradce Dominica Cummingse prý poslanci nechápou, jak moc země parlament nenávidí a jak lidé touží po někom, kdo to už konečně vyřeší. To je zcela ve stylu novodobých populistických vůdců a jejich boji proti „elitám“. Jak nebritské.

Ostrovní demokracie patří k nejstarším, nejúctyhodnějším a také nejodolnějším, vždyť přečkala i bombardování Británie, jistě přežije i tentokrát. Před osmdesáti lety ovšem vláda a parlament sledovaly stejný cíl, to se tentokrát říci nedá.

Autor je komentátor Českého rozhlasu