Jan Fingerland: Stíhaní premiéři chtějí klid na práci

2. září 2019
Český premiér Andrej Babiš (vlevo) se svým izraelským protějškem Benjaminem Netanjahuem

Co má udělat premiér, který za sebou táhne podezření z korupce? Co to znamená pro jeho stranické kolegy – a co pro jeho koaliční partnery?

Tato ožehavá otázka pronásleduje Česko, hnutí ANO, ale třeba i české sociální demokraty, kteří si po posledním rozhodnutí v kauze Čapí hnízdo oddechli skoro tolik jako sám předseda vlády.

Čtěte také

Už vícekrát jsme v Názorech a argumentech zaznamenali někdy až zábavné podobnosti mezi Babišovým případem a kauzou jeho izraelského kolegy Netanjahua. Ten má na krku nejméně čtyři kauzy, v jedné z nich padlo už v únoru ze strany policie doporučení premiéra stíhat.

Také tentokrát vidíme zajímavé časové shody. V okamžiku, kdy jeden český státní zástupce formuloval důvody, proč – možná – zastaví trestní stíhání Andreje Babiše, v Izraeli přispěchal kauzami a podezřeními přetíženému Netanjahuovi na pomoc Naftali Bennett, přední člen strany Nová pravice.

O čem Netanjahu sní

Bennett se vyslovil pro návrh zákona, který už je už nějakou dobu ve vzduchu a líbil by se možná i v Česku.

Čtěte také

Totiž plán udělit premiérovi dočasnou imunitu, a umožnit mu v klidu vykonávat náročnou práci šéfa vlády. Proti tomu se staví velká část politické scény, veřejnosti i právníků, i když se našly i případy několika nezávislých osobností, které takový nápad považovaly za rozumný.

V případě Bennetta je ale náhlá ochota postavit se za Netanjahua překvapivá – vždyť je představitelem konkurenční pravicové strany a bojuje o stejné hlasy jako Netanjahuúv Likud. A navíc, právě Bennett a jeho blízká spolupracovnice, nyní předsedkyně strany, Ajelet Šakedová patřili k předním kritikům Netanjahua.

Například sám Bennett, v té době ministr školství, označil Netanjahua za „špatný příklad pro izraelskou mládež“. Oba také, na rozdíl od jiných koaličních partnerů, odmítli uvést, zda zůstanou ve vládě, pokud bude Netanjahu oficiálně obviněn. 

Čtěte také

Teď ale Nová pravice očividně změnila názor. Sám Bennett mluví o tom, že Izrael potřebuje stabilitu v okamžiku, kdy mu hrozí vojenská konfrontace s Hizballáhem na severu i s Hamásem na jihu. Tento faktor v České republice samozřejmě nehraje roli. V Izraeli je také těsně před předčasnými volbami, které se budou konat za necelé dva týdny.

A to je možná ten hlavní důvod, proč Bennett obrátil. Jeho Nová pravice, na rozdíl od Likudu, momentálně nejsilnější politické strany, balancuje na hranici volitelnosti. Sám Netanjahu na Novou pravici útočí s tím, že je ochotna uzavřít koaliční dohodu s protinetanjahuovskou Modrobílou koalicí. To by mu mohlo u části pravicových voličů fatálně uškodit a tak Bennett raději takto veřejně deklaroval svou loajalitu pravděpodobnému vítězi příštích izraelských voleb.

Spřízněni smůlou

V tom se situace té české podobá. Strany, které si konkurují, jsou současně za určitých okolností spolu osudově propojeny. ČSSD sice ztratila podstatou část své životní síly ve prospěch ANO, ale zároveň situaci hodnotí tak, že je pro ni výhodnější, pokud přežije společná koaliční vláda. Odpor proti Netanjahuovi je ale v Izraeli efektivnější v tom smyslu, že strany, které slíbily nejít do koalice s trestně stíhaným premiérem, možná získají ve volbách blokační většinu.

Jan Fingerland

Je tu ještě jeden zajímavý aspekt. Netanjahu vytáhl do boje proti televizní stanici, která odvysílala – podle premiéra před volbami nelegálně – výňatky z výslechů, které svědčí proti premiérovi. Netanjahu do své stížnosti zahrnul i státního žalobce své kauzy, protože citlivé informace prý unikly z jeho kanceláře.

V tom jsou také rozdíly. My zatím na zajímavé úniky čekáme. A náš premiér v tento okamžik už nemá důvod považovat všechny státní žalobce za své osobní nepřátele.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio