Jan Fingerland: Indové místo Palestinců
Izraelské hospodářství má podobné problémy jako všechny západní ekonomiky – nedostatek pracovních sil v hůře placených oborech. Až do relativně nedávné doby tuto potíž řešila pracovní povolení pro Palestince. Jenže toto řešení ztroskotalo.
Před 7. říjnem roku 2023 přijíždělo do Izraele za prací kolem 80 tisíc Palestinců, a z Gazy kolem 18 tisíc, a dokonce se chystalo rozšíření okruhu lidí s povolením ke vstupu. Podle jiných údajů mělo povolení až 120 tisíc Palestinců, a společně s lidmi zaměstnanými načerno, to prý mohlo být až 200 tisíc lidí.
Konec symbiózy
Jenže pak se odehrál útok na jižní Izrael a vypukla následná válka, která dosavadní trendy změnila. Přitom se jednalo o oboustranně výhodnou věc, protože Izrael potřeboval mnoho pracovníků zejména ve stavebnictví, ale i jiných oborech, zatímco pro Palestince to znamenalo mnohem lepší výdělek, než doma, nehledě na skutečnost, že na palestinských územích je dlouhodobě vysoká nezaměstnanost.
Čtěte také
Byla tu ještě jedna nepřímá výhoda. Udržovala se tím nejen ekonomika obou nebo spíš všech tří celků, ale také vzájemná komunikace. Po předloňském sedmém říjnu se tedy zcela zastavil příchod Gazanů, a lidé na Západním břehu většinou o své pracovní příležitosti přišli. To mimo jiné značně zhoršilo ekonomický stav tohoto teritoria a zvýšilo politické napětí.
Omezila se přirozená mezilidská komunikace mezi Izraelci a Palestinci. Vzájemné vztahy zatížily i zvěsti o tom, že Gazané pracující v Izraeli pomohli při plánování útoku na Izrael. Izraelská tajná služba později vydala zprávu, podle které se jednalo jen o velmi malou část takových pracovníků.
Čtěte také
Problém izraelské ekonomiky, způsobený nedostatkem pracovních sil, však trval. Navíc byl podpořený skutečností, že až stovky tisíc rezervistů byly na různou dobu povolány do zbraně. Logickým řešením bylo povolání pracovních sil ze zahraničí.
To se už jednou stalo. Po roce 2000, když vypukla druhá Intifáda, dorazilo zejména do stavebního sektoru mnoho lidí z Východní Evropy, například Rumunska. Tehdy už byl Izrael relativně bohatý, a postkomunistické země stále ještě relativně chudé.
Indická šance
Dnes už rozdíl v platech v Izraeli a Rumunsku není tak velký, a tak přijíždějí Ukrajinci, Filipínci, Nepálci, Moldavané, Uzbekové, nedávno se dohodl příjezd až pěti tisíc obyvatel jihoafrického Malawi. Dlouhodobě také do Izraele na práci v zemědělství přijíždějí Thajci, proto bylo mezi zabitými a unesenými do Gazy několik občanů Thajska.
Čtěte také
Největším tématem je nyní příjezd až desítek tisíc pracovníků z Indie, zejména stavebních dělníků – tedy zaměstnanců v oboru, kde se tak často objevovali Palestinci, a právě ty by Indové nahrazovali.
Indičtí dělníci si pochvalují, že jejich příjmy vzrostou trojnásobně, a o bezpečnost se údajně neobávají. Jiná část bude zaměstnána v oborech, jako je péče o staré a nemohoucí lidi. Příjezd Indů je podpořen i relativně dobrými vztahy obou zemí, pro samotnou Indii ale nejde o zásadní věc.
Ze samotného Izraele, zejména manažerů firem, se už mnoho měsíců ozývá volání po tom, aby se restrikce na příchod palestinských zaměstnanců přece jen uvolnily, tím spíše, že nyní zavládlo přinejmenším dočasné příměří. Zaměstnavatelé jsou na palestinské pracovníky zvyklí a z hlediska podniků je to nejpřirozenější postup.
Projevuje se tak vlastně dlouholetá ekonomická, ale i kulturní symbióza izraelského a palestinského živlu, trochu paradoxní, a neviditelná pro běžné zpravodajství.
Mnohé v ekonomice záleží na politice, ale někdy také naopak. V každém případě platí, že až zase bude do Izraele chodit pracovat sto nebo i dvě stě tisíc Palestinců, bude to špatná zpráva pro gastarbeitery odjinud, ale jinak se bude jednat o signál návratu klidnějších časů.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
