Jan Fingerland: Dvě Ruska na cestě
V Evropě probíhá debata, jestli umožňovat Rusům – tedy těm, kteří na to mají – cestu do Evropské unie. Celá věc má ale ještě odvrácenou stránku. Podstatná část Rusů už svou zemi trvale nebo nadlouho opustila. Jenže ne vždy jde o srovnatelné případy.
Dějiny Ruska, to jsou vlastně dějiny emigračních vln a dějiny různých ruských diaspor. Platilo to už v 19. století, ostatně nejeden z pozdějších bolševických vůdců si pobyl ve Švýcarsku, Německu nebo u nás, v Rakousku. Existuje i pěkná povídka o Sherlocku Holmesovi, který řeší vraždu v řadách exilových ruských radikálů v tehdejším Londýně.
Čtěte také
Další vlny odchodů následovaly po 1. světové válce kvůli občanské válce nebo nástupu komunistického režimu. Znovu se odcházelo v 90. letech po uvolnění poměrů a rozpadu Sovětského svazu.
Dokonce i když nebudeme počítat etnické Rusy, jejichž rodiny se během carských i sovětských dob přesunuly do periferních částí říše, od Estonska po Kazachstán, ruská diaspora podle různých údajů čítá až několik milionů lidí.
Prostě ven
Je logické, že další vlna odchodů následovala po letošním únoru, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Bylo zřejmé, že bez ohledu na výsledek války to v této velké zemi bude politicky i ekonomicky stát za starou belu.
Čtěte také
Hodně se proto psalo o vystěhovalectví mladších vzdělaných lidí, zejména těch, kteří se otevřeně vyjadřovali proti Putinově režimu nebo měli povolání, s nímž se mohli mezinárodně uplatnit. Začali odcházet už po okupaci Krymu v roce 2014 a nyní jich může být až několik set tisíc.
Mnozí se městnají v bývalých sovětských republikách, v Pobaltí nebo na Kavkaze. Pokud totiž nebyli doma přímo politicky pronásledováni, nemají velkou šanci získat azyl v západních zemích, kde navíc kapacitu vyčerpávají běženci z Ukrajiny.
Část z kvalifikovaných exulantů zamířila do odlehlých částí zeměkoule, třeba do jihovýchodní Asie, prostě zemí, které nedělají problém s ruskými vízy a případně i setrváváním cizinců na svém území. Jednou ze zemí, které přijímaly na svém území vzdělané vysídlence, bylo i Turecko. Jenže právě do Turecka míří i zcela jiný druh ruských exulantů, o kterých se zas tolik nemluví.
Turecko, které má velké hospodářské problémy, už v minulosti zavedlo politiku udělování občanství za investice, nejdříve 250 tisíc, nyní dokonce 400 tisíc dolarů. Takovou částku mladí svobodomyslní Rusové zpravidla nemají, ale ruští byznysmeni ano – a právě oni se v poslední době začali masivně přesouvat právě do Turecka.
Nedostávají jen možnost setrvat, jako bohatí ruští vysídlenci třeba v Emirátech, ale obdrží pas a novou identitu. Mnozí z těchto lidí neutíkají před porobou, ale sankcemi, a vystřídali tak na prvních místech bohaté obyvatele Íránu, Iráku a Afghánistánu.
Exil s výhodou
Podobné programy občanství za investice měly i některé evropské země, dokonce dostupnější, než je turecká verze, ale postupně je omezovaly a zejména pro Rusy přestaly být k dispozici.
Čtěte také
Naopak přesídlení do Turecka se zdá být celkem výhodné, protože jejich investicí může být nákup nemovitosti, na které mohou výsledně i vydělat. Před rokem představovali ruští zákazníci jedno procento kupujících, teď je to 60 procent.
Část z nich do Turecka přesunula své podnikání, kde se jim jako občanům nového státu daří s tureckou pomocí pokračovat v dosavadní činnosti, vykonávat finanční transakce a obcházet západní sankce. Turecké sklady jsou prý plné zboží, které přes tuto zemi míří do Ruska, aniž by s tím západní vlády byly schopny mnoho dělat.
Vedle kvalifikovaných politicky motivovaných emigrantů jsou tu tedy tito pragmatičtí. Existuje i třetí typ, část odcházejících kvalifikovaných Rusů vyhověla tlaku svých nadnárodních zaměstnavatelů, kteří už nechtěli dělat byznys na území Ruska. Mnozí z těchto zaměstnanců sídlí nyní také v Turecku.
Není jasné, co tento odliv různých početných socioekonomických skupin udělá se samotným Ruskem, co se státy, do kterých oba druhy odcházejících míří, ať je to Turecko, Estonsko, nebo Arménie, a samozřejmě co to udělá se samotnými vysídlenci. Pokud válka potrvá a odolá Putinův režim, bude to nadlouho a vznikne další ruská diaspora. Nebo možná dvě.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Související
-
Ondřej Soukup: Oni se ti Rusové zbláznili, když skoro všichni podporují válku?
Tuto otázku slýchávám často od svých známých, kteří se odvolávají na průzkumy veřejného mínění, předesílá komentátor Hospodářských novin.
-
Šmok: Rusové opravdu věří, že jdou zachránit svět. A je jedno, jaká ideologie se na to roubuje
Už čtvrt století se věnuje osudům lidí stižených genocidou. „V duších většiny Rusů je proces vedoucí ke genocidě na Ukrajině už zlomovým momentem," říká Martin Šmok.
-
Rusové upadli do apatie. Panuje tam atmosféra strachu a udavačství, popisuje bývalá zpravodajka
Velká část ruské společnosti se podle Ivany Milenkovičové snaží oddělit od reality války, přestože rakve s vojáky přitom putují až do těch nejzapadlejších vesnic.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka