Jan Vávra: Jak porazit populisty?

Jedna komentátorka napsala, že „největším odhalením je, že demokraté chtějí ze své porážky vinit všechno možné, jen ne hlavní příčiny, které k ní vedly: tedy politiku, kterou voliči odmítli“. Při popisu situace v táboře demokratů američtí experti poukazují na svárlivost uvnitř strany, kde o vliv bojuje umírněná frakce s liberální. Jiní mají za to, že demokraté nenabízejí žádnou chytlavou vizi a uchylují se pouze ke kritice Donalda Trumpa.

Čtěte také

Jiří Pehe: Budou volby v USA demokratické?

Američtí demokraté ale nejsou jediní, kteří nepochopili, proč prohráli. Podobná situace panuje v táboře našich tzv. demokratických stran, které také netuší, proč prohrály volby, když přece dělaly to, co je správné. Každý z opozičních politiků vidí důvody porážky jinde, například velká část ODS si myslí, že byli málo pravicoví a málo podporovali podnikatele, jiné strany se domnívají, že dělaly všechno dobře, ale nedokázaly komunikovat.

Jediné téma, na kterém se strany shodnou, je kritika Babiše. Každá ze stran teď hledá vlastní identitu, přičemž všechny tápou. Podobně jako demokraté v USA, ani naši demokraté nenabízejí nějakou přitažlivou vizi. Roli politické opozice hraje v daleko větší míře iniciativa Milion chvilek, která funguje jako hlavní protihráč současné vlády Andreje Babiše.

Čtěte také

Petr Honzejk: Klíčová výzva z Letné

Situace vyvolává otázku, kdo je vůbec schopen populisty porazit. Naši i američtí demokraté evidentně úplně nevědí, jak na to, přestože Američanům nahrávají špatné ekonomické výsledky Trumpovy zmatené a chaotické vlády. Nicméně příklady z jiných evropských států mohou poskytnout určitý návod.

Nesnadný soupeř

Demokraté musejí vzít v úvahu, že politika se čím dál víc personifikuje a voliči jsou čím dál méně ochotní přemýšlet o řešení problémů pro ně příliš složitého světa – tedy naslouchat volebním programům – a raději odevzdají odpovědnost za svůj osud do rukou nějakého charismatického vůdce.

Čtěte také

Jan Vávra: Vládní koalice si rozdělila úkoly i stát

Naši demokraté tedy budou muset především najít nějakého autentického a věrohodného lídra, který se bude schopen Andreji Babišovi postavit. Při vší úctě k našim současným politikům zatím takový vůdce v našem opozičním táboře nevyrostl, především kvůli tomu, že naše strany fungují jako uzavřené sekty, které mezi sebe nerady pouštějí schopné a ambiciózní jedince. Nejvíc nadějí v poslední době vzbuzuje nový lidovecký předseda Jan Grolich, ale ten za sebou zatím má jen marginální stranu.

Zkušenost z Maďarska ukazuje, že dalším nezbytným předpokladem je sjednocení všech demokratických sil. Politici musejí zapomenout na ideologické nepřátelství pravice a levice a přijít s vizí, která je přijatelná pro celou společnost, nikoli jen její část. Současná opozice nesmí zejména zapomenout na ty vrstvy společnosti, které před sněmovními volbami přenechala Andreji Babišovi – tedy voliče, kteří propadli sítem neoliberální ekonomické soutěže a trpí frustrací ze stále nerovnoměrnějšího rozdělování bohatství.

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Je nepochybné, že populismus, založený na nereálných slibech, jednoduchých řešení složitých problémů, podrývání důvěry v demokratické instituce a svádění problémů na nepřátele národa, není snadný soupeř. Ale opoziční politici nemají jinou možnost než populisty porazit v demokratické soutěži o hlasy voličů. Pohled do útrob našich opozičních stran ale zatím příliš naděje na porážku populistů nevzbuzuje.

Autor je publicista