Jan Vávra: Vládní koalice si rozdělila úkoly i stát

Toto hodnocení má své kořeny ve znechucení z chování politiků vládní koalice a vychází z předpokladu, že koalici jde skutečně o to, aby Česká republika byla „nejlepším místem pro život na planetě“, jak sliboval Andrej Babiš. Je ale otázkou, zda přání není otcem myšlenky.

Čtěte také

Jan Vávra: Učebnicový příklad populismu

Podobné předpoklady se zatím nenaplnily. Nesplnilo se třeba očekávání, že se SPD jako typická antisystémová strana svojí účastí ve vládě znemožní. SPD má stabilní preference a Okamura úspěšně přehlušuje neplnění svých předvolebních slibů – jako bylo zavedení referenda, vystoupení z NATO, konec Green Dealu – vyvoláváním nacionalistických emocí, v čemž mu ANO přizvukuje, takže taktika funguje.

Motoristé zase sázejí na arogantní a zcela nekompetentní výkřiky, čímž napodobují Donalda Trumpa, ale na jejich příznivce to rovněž zabírá.

Rovněž se nepotvrdilo, že klub poslanců SPD bude pytel blech, který Okamura neudrží pohromadě. Kromě jednoho případu Markéty Šichtařové, která rezignovala na mandát spíše kvůli svým podnikatelským aktivitám, všechny údajně neřízené střely v klubu SPD poslouchají svého vůdce. SPD se tak jeví jako naprosto jednotná strana.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Je Andrej Babiš na koaliční partnery měkký, nebo ví přesně, co dělá?

Za třetí se nesplnila prognóza, že Andrej Babiš – poté, co získá imunitu – s menšími stranami zatočí a ty se ocitnou na vedlejší koleji. Ukazuje se, že Andrej Babiš je spokojen se současným rozdělením rolí.

Pod deštníkem Okamurova krajního nacionalismu a motoristických excesů se v klidu chystá koupit si přízeň svých voličů – samozřejmě na dluh. Může tak sledovat své zájmy, kterými jsou jeho vlastní popularita a preference a samozřejmě prosperita Agrofertu a SynBiolu.

Negativní důsledky se ovšem projeví. Nastanou problémy s NATO kvůli výdajům na obranu, s EU třeba kvůli likvidaci služebního zákona, zestátnění médií veřejné služby nebo střetu zájmů premiéra a problémy s obsluhou státního dluhu. Andrej Babiš je ale připraven dělat to, co dělal celý život, čili vymyslet nějaký fígl, aby se problémy obešel.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Koalice nedrží pohromadě a Babiš marně hledá lepidlo

Nakonec finanční dopady jeho vládnutí přijdou až později. Nabízí se paralela s politikou Donalda Trumpa, který také usiluje jen o svůj obraz Spasitele, případně se stará o byznysové zájmy své rodiny, zatímco postavení USA rychle oslabuje.

Vládní strany si tak rozdělily úkoly a rozparcelovaly stát. Každá sleduje něco jiného, ale dohromady to funguje, takže jsou všichni spokojeni. Naděje na nesoulad či dokonce rozpad vládní koalice jsou tak liché. Neexistuje jiná varianta.

Na vůdce opozice si musíme počkat

Hlavním problémem je nepříliš schopná opozice, která sice opakuje logické argumenty, ale to je dnes už málo. Opozice potřebuje někoho, z jehož úst by kritika vlády aspoň část nespokojené veřejnosti vyburcovala. Ale takového politika opozice nemá.

Opozice také nemá ani žádný plán. Není si jista, zda je lepší útočit na Babiše, nebo mu naopak nabídnout ústupovou variantu, aby potopil SPD a Motoristy. Bohužel v marketinkovém věku vítězí ti politici, co mají nejvíc lajků. A ti většinou žádný jiný plán nemají. 

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Už předchozí volební období ukázalo, že demokratické strany nevěděly, co si s mocí, která jim tak trochu spadla do klína, počít. Dnes se potvrzuje, že nejvíc plánů mají populističtí političtí obchodníci, jako je Andrej Babiš, nebo jeho zmenšené kopie typu Martina Kuby. Na skutečného vůdce opozice si budeme muset počkat.

Autor je publicista