Jan Fingerland: Co bude s tím druhým Ruskem?

Nyní, o sto let později, jsme znovu zachváceni děsem z podivné tmy, která se z Ruska vyvalila, stačí se podívat na politickou debatu ve státem kontrolované televizi.

V tomto ohledu je psychologicky pochopitelné, že k sankcím, které mají porazit Putinův režim a otřást tamní společností, se přidala ještě jedna věc: potřeba oddělit se od všeho ruského, z důvodů jakési psychohygieny anebo v rámci veřejného předvádění vlastní počestnosti. Jenže si musíme dát pozor, abychom se nakonec nenakazili svou vlastní dezinfekcí.

Vymítání Ruska

Čtěte také

Jak Rusové žijící v Česku vnímají agresi svých krajanů proti Ukrajině

Ne, nevidíme naštěstí žádné pogromy na Rusy žijící v Evropě, to jistě ne. Ale je vidět kolektivní potřeba odstranit z dohledu vše, co by nám Rusko Vladimira Putina coby aktuálního Lorda Voldemorta připomínalo. A tato potřeba se nenápadně vmísila do oprávněných sankcí.

Řada opatření například odstřihla „normální“ Rusy od možnosti komunikovat se Západem nebo zajistit si živobytí nezávisle na ruském státu. Lze to ilustrovat na rozhodnutích firem, jako je Upwork – to je platforma, která umožňuje specialistům, jako jsou třeba programátoři, grafici nebo zvukaři, pracovat na dálku.

Jenže firma teď nehodlá spolupracovat s lidmi sídlícími v Rusku a Bělorusku. Toto opatření vypadá jako potrestání agresora, jenže trestá zrovna ten segment společnosti, který s nejmenší pravděpodobností podporoval ruskou invazi.

Náhle prozřelé evropské instituce se také mračí na Srbsko za to, že nedostatečně omezuje leteckou dopravu s Ruskem. Avšak na palubě těchto letounů asi nejsou ruští oligarchové, představitelé Kremlu nebo zločinci, ale lidé, kteří nechtějí mít s novým, ještě tužším režimem nic společného. Jsou mezi nimi i ti, kdo nechtějí být povoláni do války proti Ukrajině. Leda bychom želeli toho, že v Rusku zbude málo lidí, kteří by tlačili na proměnu poměrů zevnitř.

Ruské dusno

Čtěte také

Izolací budou paradoxně trpět nejvíc ti Rusové, kteří Putinovi nikdy nefandili, tvrdí sociolog Kostelecký

Francouzská politoložka Marlene Laruelle tvrdí, že část kremelských ideologů sice musí pohřbít sen o ruské expanzi, ale pro jinou část jde o splněný sen. Jsou docela spokojení s uzavřeným ruským světem, do kterého nepronikne nic ze západní svobodomyslnosti. Navíc cokoli, co lze vyložit jako západní odmítnutí Ruska jako takového, jejich verzi světa jakoby potvrzuje.

V pařeništi nového izolovaného a frustrovaného Ruska skutečně těžko vznikne racionální odpor proti režimu. Nanejvýš se vrátí nacionalismus anebo nihilismus, které ničily Rusko desetiletí před první světovou válkou – a vedly nakonec k bolševickému převratu. Neměli bychom se radovat z toho, že už na Rusko a Rusy neuvidíme, protože jsme je odstranili ze zorného pole. Rusko nezanikne ani nezmizí, bude tam stále. A my máme alespoň malou šanci ovlivnit jeho příští podobu.

Jan Fingerland, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Jiří Weil se ve zmíněných článcích jako dvacetiletý levičák ruským bílým emigrantům v Praze a Berlíně vysmíval, že byli proti státu dělníků a teď musí sami pracovat. Sám o patnáct let později v Sovětském svazu pochopil, před čím tito lidé utekli, a měl velké štěstí, že on svůj výlet do stalinského Ruska přežil. Nevyužil šance dozvědět se to od nich včas, nebo dokonce toto „jiné Rusko“ nějak podpořit – alespoň trochu, třeba symbolicky.

Autor je komentátor Českého rozhlasu