Týden očima Petra Schwarze: Hrdost a slepé uličky
Oslavili jsme svátek připomínající výročí vzniku naší novodobé státnosti, prezident republiky na Pražském hradě udělil při této příležitosti řády a vyznamenání lidem, kteří si je bez výjimek a otazníků zasloužili svým přínosem společnosti (jak stále osvěžující oproti éře minulé hlavy státu). Statistici oznámili nečekaně vysoký růst české ekonomiky a pokračovalo vyjednávání o nové vládě.
Čtěte také
Šéf hnutí ANO Babiš dostal od prezidenta Pavla pověření k sestavení svého kabinetu, budoucí vládní partneři ANO, SPD a Motoristé sobě odstranili poslední rozpory v koaliční smlouvě a připravený návrh programového prohlášení vznikající vlády dostala hlava státu po moderním způsobu datovou schránkou na vědomí.
Prostě na první pohled úplná selanka, dokonce i medvědi, nedávno spatřovaní na nepravděpodobných místech za každým druhým stromem, kteréžto zprávy vedly šéfstvo myslivců k obavám, že nám sem někdo velké šelmy pašuje a pouští do lesů, se vytratili z pozorování i povědomí, aniž by po sobě zanechali nějaké patrné stopy.
Bezpečnostní záruky pro Eurasii
To ruský medvěd, šelma opravdu nebezpečná, o sobě vědět dává. Tento týden oznámil údajně úspěšné zkoušky dvou zbraní s jaderným pohonem schopných také nést jaderné hlavice – rakety Burevestnik a torpéda Poseidon. Když americký prezident Trump v reakci na to nařídil Pentagonu okamžitě obnovit jaderné zkoušky tak, jako to činí ostatní velmoci, kremelský mluvčí Peskov přispěchal s tvrzením, že prý zkoušky oněch dvou jaderných zbraní se jako jaderné zkoušky nedají interpretovat.
Čtěte také
Podle ministra zahraničí Lavrova pak Rusko prý chce poskytnout zemím Evropské unie a NATO „bezpečnostní záruky“, s dodatkem, že Kreml „nemá a nikdy neměl v úmyslu zaútočit na žádného ze současných členů NATO a Evropské unie“. Tolik Lavrov.
Má to tedy pár zádrhelů: za prvé, Lavrov o Unii mluvil jako o „této části Eurasie“ a to je v ruském politickém a ideologickém jazyce označení prostoru, ve kterém si Kreml činí nároky na dominantní postavení. Za druhé, Lavrov žádný ruský útok nepovažuje za útok, ale za údajnou obranu, vpád na Ukrajinu je pouhou „speciální vojenskou operací“ a agresí podle něho nebylo ani obsazení Československa v osmašedesátém.
A za třetí, o tom, že rozhodně nemá v úmyslu napadnout Ukrajinu, hovořil Kreml ještě den před současnou agresí a Kyjev koneckonců také měl ruské „bezpečnostní záruky“ dané budapešťským memorandem. Jak se takovým zárukám dá věřit, vidíme dobře.
Čtěte také
Ruský vůdce Putin tento týden hovořil o tom, že „Rusové mají válku v genech“ a že to je vlastnost, která se neztratí. Pozoruhodné je, že to evidentně považuje za něco pozitivního. V Evropě bychom „válku v genech“ jako kladnou vlastnost nebrali, my si ceníme něčeho úplně jiného. Přesto vůdce národa, který se chlubí válkou v genech opakovaně tvrdí, že jeho zemi hrozí nebezpečí od Evropy, která nechce nic jiného než žít v míru a svobodě – a nechce být ohrožována agresorem, který útočnou válku považuje za své právo.
Jednou stačilo
Tak ještě krátce – předčasné nizozemské volby vyhráli těsným rozdílem proevropští liberálové z D66 před protiimigrační Wildersovou PVV. Právě Wilders, vítěz minulých voleb, ty současné rozbitím vlády vyvolal, šéfové ostatních relevantních stran už dopředu oznámili, že s ním do vládního holportu v žádném případě už nepůjdou, jednou stačilo.
Slovenský parlament místo toho, aby zakázal jízdu kol či koloběžek po chodnících, uzákonil na chodnících maximální povolenou rychlost 6 km/h. Jak ji bude policie měřit a zda běhat na vlak bude možné jen s dostatečným obnosem na pokutu, není zatím známo.
A v rakouském Mödlingu se osmnáct hasičů pořádně nadřelo, než se jim podařilo vyprostit třináctiletou teenagerku, která z nějakého důvodu vlezla do sušičky na prádlo, ale už se nemohla dostat ven. Ať odoláme pokušení se cpát tam, kam nepatříme, přeje posluchačům Českého rozhlasu Plus, sobě i celému světu Petr Schwarz.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
