Jan Fingerland: Chudák Amerika, sama bez Evropy
Jsou věci, které by filmovému scénáristovi nikdo nevěřil, a tak se musejí stát. Díky podivné chybě si svět si může udělat představu, jak vypadá debata nejvyšších amerických představitelů o nasazení armády proti teroristickému hnutí, a co a jak se při ní říká, nebo spíš píše.
Čtěte také
Jde samozřejmě o únik komunikace na síti Signal, na kterou poradce pro národní bezpečnost Mike Waltz omylem přidal i jednoho novináře.
A ten si to pochopitelně nenechal pro sebe. Člověku se skoro zasteskne po dobách, kdy se řešilo, že Hillary Clintonová používala – v příkrém rozporu s bezpečnostními zájmy – pro služební účely svůj soukromý email.
Kluci v akci
Celá věc má řadu zajímavých aspektů. Třeba zda je síť Signal opravdu tak dobře zabezpečená, aby se na ní mohla řešit tak citlivá témata. A k čemu je zabezpečování, pokud lidé ve vysokých funkcích dělají takové chyby. A v neposlední řadě, zda takový člověk může zůstat ve funkci.
Čtěte také
Zaujal mě i ledabylý, arogantní, nebo snad až adolescentní tón, s nímž Waltz o vážných věcech komunikoval s viceprezidentem J. D. Vancem. Možná tak vypadají všechny důležité porady, i když je pravda, že komunikaci mezi Johnem Boltonem a Mikem Pencem, tedy držiteli těchto funkcí v první Trumpově vládě, si pořád ještě představuji trochu jinak.
Nejzajímavější je asi to, co v debatě napsal viceprezident J. D. Vance. Třeba to, jak před kolegy otevřeně kritizoval rozhodnutí prezidenta Trumpa, kterého vlastně obvinil z naivity nebo neznalosti – jeho rozhodnutí bombardovat jemenské Húthíe blokující Suez, prý vysílá matoucí signál domácímu publiku, které nechce příliš velké angažmá Ameriky ve světě.
Čtěte také
A také Evropě, která se pak může zbytečně spoléhat na americkou pomoc. To, zdá se, tížilo viceprezidenta nejvíce, a jak se vyjádřil, nebaví ho pořád řešit za Evropany jejich problémy. Vysvětloval to tím, že přes Suez jdou jen 3 procenta amerického obchodu, ale 40 procent toho evropského, a měla by se o tento „job“ starat Evropa.
Možná měla, otázka nedostatečné schopnosti Evropy starat se o svou bezpečnost je na stole desítky let, a objevovala se i v souvislosti s válkou v Kosovu nebo v Libyi. Jeho hodnocení významu Suezu pro bezpečnost USA ale zarazí i pouhého redaktora.
Krásný oceán nestačí
V souvislosti s Vanceovými výroky vznikají ještě dvě zajímavé otázky. Zvykli jsme si uvažovat o tom, zda se Evropa dokáže udržet bez Ameriky. To je otázka opodstatněná. Jenže je tu přece i obrácená otázka – jak si vystačí Amerika bez Evropy. Vancův přezíravý tón svědčí o tom, že tato administrativa si s takovou otázkou hlavu nedělá.
Čtěte také
Jenže to není samozřejmé. Odhlédneme-li od jakékoli možné špetky idealismu v americké zahraniční politice v minulosti, budoucí vliv Spojených států ve světě bude nadále záležet na síti spojenců. A to i když si to J. D. Vance nemyslí, protože Amerika má, jak se vyjádřil Zelenskyj, krásný oceán kolem sebe.
Svět nebude bezpečný pro demokracii, a Amerika nebude mít globální dosah, bez trvalých oboustranných závazků se spojenci. Vakuum po Americe vždy někdo zaplní. Amerika vždy bude potřebovat přístavy, informace nebo dodatečné síly. Ve světě, kde neplatí smlouvy a pravidla se daří více oponentům Ameriky než jejich přátelům.
Skutečnost, že Donald Trump si nějak záhadně více rozumí s rivaly než s přáteli, to nemůže změnit. I čistě aritmeticky, pokud Evropa bude strategicky autonomní, její zvýšená síla nebude Americe k dispozici tak jako dosud.
A pak je tu ona Vancova znechucená emoce, když psal o Evropanech. Je to vždycky zajímavé zjistit, že evropský snobský antiamerikanismus má svůj protějšek, americký nevycválaný antievropeismus. Alespoň v tom jsme si rovní. Přece by nám ale společně bylo lépe – a bezpečněji.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
