Jan Fingerland: Variabilní víra viceprezidenta Vance
V souvislosti s Trumpovým kandidátem na viceprezidentskou funkci J. D. Vancem se hovoří o jeho prostých počátcích i o jeho rychlém zbohatnutí. Občas i o jeho politických názorech. Mnohem méně se mluví o jeho víře.
Sám Donald Trump je pravděpodobně bezvěrec. O Bohu jsem ho poprvé slyšel mluvit, až když líčil, proč přežil atentát na svou osobu. Současně se ví, že mnozí z jeho voličů jsou evangelikální křesťané, kteří v něm navzdory všemu vidí člověka, jenž má nějaké zvláštní pověření shůry.
Čtěte také
Bylo by tedy logické, pokud by si za viceprezidentského kandidáta vybral někoho z protestantských nebo rovnou evangelikálních kruhů. Jenže jeho volební druh J. D. Vance je katolík, a to ne ledajaký.
Katolíků ve vrcholné americké politice nikdy nebylo mnoho, prvním a nadlouho posledním prezidentem této víry byl John F. Kennedy. Ke katolictví se hlásí i Joe Biden nebo též přední demokratka Nancy Pelosiová. Jenže to jsou katolíci z opačného konce spektra, například obhajují potraty.
Katolický evangelikální ateista
Sám Vance vyrostl v nábožensky vlažném prostředí, jak ho popsal ve své nyní již slavné knize Americká elegie. Na střední škole chodil se svým otcem do evangelikálního kostela a tamní pojetí víry na něj zapůsobilo. Na vysoké škole pak prý prošel fází rozhořčeného ateismu, aby se nakonec stal katolíkem.
Čtěte také
Sám popisuje svou proměnu tak, že lidé, kterých si vážil, byli katolíci. Dalším zdrojem byla touha chlapce z rozvráceného prostředí po něčem trvalém a uspořádaném – tedy starobylost katolické církve a třeba i strukturovanost její liturgie.
A v neposlední řadě Vance musel překonat pocit, že křesťanství je jen pro prosťáčky. Sám popisuje svou cestu k víře jako intelektuální pouť spočívající ve studiu svatého Augustina.
V americkém, zejména levicovém tisku se často ozývá varování před Vancem jakožto příslušníkem nového směru uvnitř republikánské strany. Někteří mladší politici, jako je Vance, ale i Marco Rubio nebo Tom Cotton opustili liberální a libertariánské tradice své strany a propagují postliberální přístup, v němž je prý náboženství nebo i církev nadřazena státu nebo demokracii.
Propagují proto zákazy potratů, pornografie, jsou proti stejnopohlavním sňatkům a vyslovují se pro větší roli náboženství ve škole nebo veřejném životě. Tedy méně osobní autonomie a více závazků vůči společnosti.
Sám Vance mluví o tom, že Američané by měli mít více dětí, a ti, kdo je mají, by měli být finančně odměňováni. Nebo by třeba mohli mít víc hlasů ve volbách.
Čtěte také
Tento nový typ náboženského konzervatismu je paradoxně v řadě ohledů blízko demokratům – je kritický ke kapitalismu a soutěžení, prosazuje větší podporu chudým rodinám nebo rodičům, kteří se starají o postižené dítě.
Kritici tvrdí, že tento proud je nebezpečný pro demokracii. Jeho přívrženci například chválí Viktora Orbána, v některých případech vyjadřují i obdiv k Vladimiru Putinovi. Vance je však složitější případ.
Katolík s výhradami
Například je pro zachování dostupnosti potratových pilulek, které účinkují do desátého týdne stáří plodu, což je v rozporu s názory jeho církve. Naopak by také byl pro masové deportace ilegálních imigrantů, zatímco americká katolická církev se vyslovuje pro přívětivost a zpětnou legalizaci jejich pobytu.
Ke katolictví konvertoval v roce 2019 a byl by tak učinil dřív, ale byl prý znepokojen zneužíváním dětí ze strany duchovních. Sám Vance také říká, že ke katolicismu ho mimo jiné přivedla zkušenost s anglikánským filosofem Basilem Mitchellem, podle kterého jsou pochyby přirozenou součástí víry – to z evangelikálního prostředí prý neznal.
Problém s J. D. Vancem možná nespočívá v tuhosti jeho víry, ale spíš v jeho pružnosti, s níž mění názory podle toho, jak je to výhodné. Ani v jiných ohledech není představitelem bigotního katolictví. Jeho indická žena je hinduistka a na svatbě měli dvojí obřad.
Návrat do minulosti v podání lidí, jako je Vance, je spíš zcela novou fúzí starého a nového. Co přesně by to pro Ameriku znamenalo, zatím není jisté.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
