Iva Pekárková: Zpráva o odplouvání ostrova
Po čtyřech a půl letech a několika odkladech mnozí z nás snad už ani nevěřili, že Británie z Evropské unie skutečně vystoupí.
Mnozí z nás doufali, že – jakkoli je to málo pravděpodobné – politikové přece jen přijdou k rozumu a nějak zařídí, aby se to nestalo, i když si to kdysi dávno občané odhlasovali.
Čtěte také
Stalo se to. Ve všeobecném covidovém zmatku si tohohle maléru, způsobeného nikoli krutou přírodou, ale politickými čachry, málokdo všímal. Většina Britů jen tiše povzdechla.
Vzápětí se zkazilo mnoho tun ryb a mořských plodů, protože nebyl vyřešený jejich transport do kontinentální Evropy.
Dálnice kolem Doveru se proměnily v parkoviště stovek a tisíců dálkových náklaďáků a jejich krajnice v toalety pro zoufalé šoféry, kteří si opravdu, ale opravdu neměli kam jinam dojít na záchod.
Krátce nato už vtipálci začali na cedulích Vítejte v Kentu, zahradě Anglie, přemalovávat „zahradu“ na „toaletu“.
Čtěte také
Když nastane nějaký velký chaos, není vždycky snadné rozpoznat, co je jeho příčinou. Na chaosu v Doveru a okolí se kromě brexitu a nedotažených mezinárodních dohod jistě podílel i covid. Možná to časem někdo rozklíčuje. Každopádně se nedaleko Doveru s největší pravděpodobností bude stavět parkoviště pro dvanáct set dálkových náklaďáků čekajících na proclení. Parkoviště pro dvanáct set kamionů je monstrózní asfaltová plocha hyzdící malebnou kentskou krajinu.
Fyzicky blízko, duší daleko
V médiích se začaly zahušťovat rozzlobené tváře Doveřanů, kteří před lety volili „odchod“ a kteří si osvobození od jha Evropské unie opravdu takhle nepředstavovali. Nejsou to první ani poslední občané, kteří si něco nadšeně odhlasovali – a pak se nestačili divit.
Británie prý naváže užší obchodní vztahy s mimoevropskými zeměmi. Uvidíme. Zatím to působí, jako by pomalu, ale nezadržitelně odplouvala od břehů Evropy. Něco podobného jsem zažila jako dítě. Československo se, i když svou geografickou polohu nezměnilo, vzdalovalo ze střední Evropy směrem k východu rychlostí dvě stě verst ročně. Byli jsme jednoznačně Východoevropané. Po sametovce jsme se podívali na mapu a usoudili, že jsme Středoevropané. V poslední době si naším středoevropanstvím, upřímně řečeno, přestávám být jistá.
Je neuvěřitelné, jak silně dokáže politika ovlivnit zeměpis.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Související
-
Iva Pekárková: Hlučně to vydržet, tiše se zbláznit
Naproti našemu baráku stojí dům na půl cesty. Docela nenápadný, takový, jakých je v Londýně spousta. Dlouhá léta v něm bydlely dvě ženy a jeden muž.
-
Iva Pekárková: Nečekané setkání ve frontě na vakcínu
Rodiče našeho pana domácího přijeli do Londýna ze Šrí Lanky v dobách, kdy ostrovu mnozí pořád říkali Cejlon.
-
Iva Pekárková: Okna taxíku dokořán a američtí vědci
Američtí vědci zjistili… Ano, já vím. Začíná-li článek dvojslovím „američtí vědci“, většina lidí jen odfrkne a dál nečte.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
