Eva Turnová: Když nevíš, zeptej se Karla

Úplně nejvíc si do řízení nenechá mluvit Karel Zelenka, který se vyznačuje tím, že ví všechno.
„Nic mi neříkej, východní Čechy, to je můj rajón. Nasedej a mlč.“
Ok. Nakonec máme na to celý víkend.

Čtěte také

Eva Turnová: O řeči zvířat

Místo na magistrálu vyrážíme směr Strahovský tunel, takže na západ, na Barrandově se otáčíme a jedeme zpět, abychom si to za chvíli štrádovali na Dobříš, odkud se opět vracíme a konečně trefujeme vjezd na dálnici směr Brno.

Jenže míjíme odbočku, a ocitáme se na Zahraďáku. Karel pozdraví známé v Malinové ulici a vracíme se na Letnou, odkud bychom byli bývali mohli před hodinou vyjet rovnou.

Cestu si krátíme povídáním o Novém Zélandu, odkud jsem právě přiletěla.
„Co tam vlastně běhá za havěť?“ ptá se Kája v Kouřimi a stáčí to na Český Brod.

Čtěte také

Eva Turnová: Pat a Mat

„Krom komárů nic,“ odpovím.
„Prosím tě, tam musí bejt například hadů, když je to od Austrálie kolik? Pět set kiláků?“
„Neviděla jsem jedinýho hada.“
„Žes tam teda nezůstala.“
„Je tam draho.“
„Ne tak draho jako ve Švajcu,“ sykne Kája a vrací se myškou přes Kolín. „Co je? Jsi nějaká zelená.“
„Mám jet lag, je tam o dvanáct hodin víc.“
„Podle mě o šest,“ zahlásí Karel.

Zbytek cesty mlčíme a svištíme přes Chlumec nad Cidlinou směr Přelouč.
Po třech napínavých hodinách jízdy řeknu s úlevou: „Tak a už jsme konečně tady.“

Eva Turnová|foto:Karel Šanda, Empresa Media / Profimedia

„Tak parádička, sfoukli jsme to za necelou hodinku,“ zamne si Karel ruce.
„Moment. Říkala jsi, že před barákem je bříza, je tohle fakt bříza? Není to spíš buk? Ňák se mi to nezdá...“

„Mně se to právě všechno dneska snad jenom zdá.“ Napsala Eva Turnová, aspoň teda doufá.

Autorka je spisovatelka a rockerka 
eva@turnova.cz