Eva Turnová: O řeči zvířat
Někdo kdysi řekl: „Čím víc poznávám lidi, tím víc mám rád zvířata“ a já s ním celkem souzním. Čím dál víc mě popuzuje lidská povýšenost, to přesvědčení, že zvířata rozhodně nejsou člověku rovnocenné bytosti. Zažívám to poslední dobou dost často. Například když přijede známá ke mně na chalupu a vždycky něco posměšně utrousí na adresu mé kočky.
„Ty sis už pustila tu potvoru do baráku? Vyhoď jí ven a pojeď se mnou na pár tejdnů do tepla.“
Čtěte také
„Nemůžu,“ odpovím.
„Neboj se o ni, něco si chytne, vždyť je to jenom kočka. Viď, kočko!“ řekne a zlehka Sofii nakopne.
„To víš, že si něco chytne. Ale už pár let bydlí v domě, má svoje rituály a tahle změna pro ni něco znamená. Je to stejný jako by nás někdo svlíknul z hadrů, nastrkal zpátky do jeskyň, ať si zkusíme ukamenovat něco k jídlu,“ odpovím.
„No ale my už jsme se mezitím stali pány tvorstva, chápeš,“ řekne známá. „Ale když tě baví žít s kočkou…“
„Baví. Je totálně zenová. Můžem se od ní učit.“
„Co třeba?“
Čtěte také
„Třeba věčně probírané čtyři dohody kočka dodržuje, aniž by o tom věděla. ‚Neubližuj slovem, neber si nic osobně, nevytvářej si domněnky, dělej věci, jak nejlíp umíš‘.“
„To se jí to neubližuje slovem, když je němá, viď kočko? Představ si, že by mluvila!“
Nedá mi to: „No nedovedu představit, že by slon řekl stádu: ‚Heleďte se, zdá se mi, že opice nezvládají život v pásmu Gazely, tak jim ho seberem, vysídlíme je k žirafám a uděláme z toho sloní riviéru. Ptal jsem se všech ostatních zvířat na světě a prej je to dobrej nápad. Nejvíc souhlasí kačer Donald.‘ Zvířata si jdou si po krku, ale takhle nemanipulujou. Oni nám možná v týhle sterilní době naopak otvírají srdce.“
„Ty jsi jak ta slečna, která dává terapie koněm, všechny zvířata miluje, mluví s nima a tím se asi i živí. Lidi jí pošlou fotku jejich mazlíčka, musí tam bejt vidět oko. Ona s ním pokecá a majiteli pak přetlumočí jeho zprávu. Chápeš to? Velvyslankyně zvířat! Důrazně žádá majitele všech psů, aby jim přestali dávat granule, protože jim skřípají mezi zuby. To mají asi výrobci granulí radost.”
Čtěte také
„To je náhodou dobrý. Pár otázek bych měla.“
„To jsem čekala. Na co by ses zeptala?“
Tak Sofie bych se zeptala, jestli není převtělená babička a pokud jo, tak z který strany, pokud z tátovy, tak by jí nemusel vadit bordel v kuchyni.
Myší bych se zeptala, jak jim bylo, když mi snědly prášky na štítnou žlázu, který nakopávaj a zároveň platíčko ibalginů, kterej utlumuje.
Pavouka bych se zeptala, jak ho napadlo používat jako nástroj k chytání jídla to, co mu leze ze zadku. Jenže u myši i pavouka foťákem na oko nezaostřím, a tak mi zbývají jenom domněnky.
Ale neberu si to osobně. Rozhodně jim za to nebudu ubližovat slonem. Teda slovem.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
