Libor Dvořák: Černobyl. Proč došlo k výbuchu?
Dne 26. dubna 1986 se v sovětské jaderné elektrárně Černobyl odehrála nejhorší jaderná havárie v dějinách. Výbuch reaktoru číslo 4 a následný požár uvolnily do ovzduší velké množství radioaktivních látek, které mohou mít ještě dnes na území dnešní Ukrajiny, Běloruska a Ruska v dlouhodobém horizontu tisíce obětí.
S odstupem 40 let od černobylské jaderné apokalypsy se nabízí řada důvodů, proč k výbuchu vůbec došlo. Všechny je na tak malé ploše asi vypočítat nedokážeme – a přesto se o to pokusme.
Čtěte také
Po téměř 70 letech osobní zkušenosti se sovětským i postsovětským Ruskem nutně dospívám k názoru, že nejdůležitější byla poněkud dětinská víra, že v tomto případě sovětský člověk dokáže všechno (k čemuž poněkud cynicky podotkněme, že právě Černobyl tuto víru paradoxně potvrzuje).
Však také už před havárií jsme z úst předních sovětských jaderných fyziků slýchali, že jaderný reaktor jednoduše explodovat nemůže.
Na tomto místě připomeňme, že ono velikášství nevykvetlo až z bolševické ideologie, ale z tradiční ruské představy o výjimečnosti ruského národa a jeho role v dějinách lidstva. Ona stačí už představa Moskvy jakožto čtvrtého Říma či pozdějších úhelných kamenů ruského mesianismu.
Primitivní, ale výkonné zařízení
Vraťme se ale k technickým předpokladům katastrofy. Na tomto poli je základem už samotný lehkovodní reaktor RBMK. Ten původně sloužil sovětské armádě k výrobě plutonia, byl snadno zhotovitelný, relativně levný a nabízel se tak coby základní kámen ambiciózního sovětského jaderného programu. Proto také dostal zelenou.
Důležitým aspektem celé tragédie jistě bylo také bytostné sovětské tajnůstkářství: když se stala jakákoli nepříjemnost, která by mohla bolševický režim ukázat ve špatném světle, první zásadou bylo o všech okolnostech podobného incidentu mlčet.
Což se nakonec vymstilo i v Černobylu – přestože 26. dubnu 1986 předcházela řada menších poruch a havárií jaderných zařízení už od 50. let, nebyli o nich informováni ostatní lidé v této oblasti sovětského průmyslu.
Korunu této praxi a tomuto vývoji tak nasadily denní a noční směna těsně před havárií, které jedna od druhé poněkud nešťastně přebírala provozní experiment, ověřující možnosti výroby elektřiny i během postupného zastavování a následné odstávky reaktoru.
V mnoha ohledech primitivní, ale obludně výkonné zařízení tak nakonec ukázalo, co všechno je v jeho silách.
Autor je analytik, odborník na Rusko a postsovětský prostor
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
