Ivan Štern: Zrodil se nový Orbán?
Volební vítězství levicového sdružení Progresivní Bulharsko, vedené bývalým prezidentem Rumenem Radevem, soudí někteří, nechalo v jeho osobě zrodit nového evropského Orbána. Radev byl už jako prezident známý příchylností k Rusku. Po jedinečném vítězství, kdy jeho strana získala 45 procent všech hlasů, sice prohlásil, že Bulharsko bude pokračovat po nastoupené evropské cestě.
Čtěte také
Sama Evropa ale, „aby se stala silnou, vyžaduje kritické myšlení a pragmatismus“. Mohl to být projev upřímné snahy Evropu posílit. Mohl ale tak ve skutečnosti Evropanům chystat politické pasti, vedoucí k trajektorii orbánovské politiky.
Příchylnost k Rusku
Příchylnost Bulharů k Rusku lze datovat od doby, kdy ruská armáda spolu s bulharskými dobrovolníky v 70. letech 19. století osvobodila Bulhary zpod osmanské nadvlády a přinesla tak Bulharsku žádoucí svobodu. Význam této události v rámci rusko-turecké války neúměrně nafukovali komunisté, vládnoucí v Bulharsku po druhé světové válce.
Čtěte také
Zda tehdejší úmysly Rusů byly skutečně osvoboditelské, jak se nad tím počinem rozplývala komunistická propaganda, anebo sledovaly imperialistické zájmy carského samoděržaví, je otázka. V každém případě vynášení Rusů do nebe bylo reakcí na několik předchozích desetiletí krajně pravicových až fašistických vlád, přátelících se s nacistickým Německem.
Bulharsko ve své příchylnosti k nacistickému spojenci ukázalo svůj jedinečný svéráz. Je ojedinělou evropskou zemí, která nedovolila deportovat do vyhlazovacích táborů jediného bulharského Žida, ale ani Roma. Ne pro nějakou skrytou svobodomyslnost. Bulhaři prostě nechápali, vyvíjející se kulturně v rámci relativně tolerantní osmanské říše, evropské animozity, včetně pro Evropany tak samozřejmého antisemitismu.
Bulharské ukotvení
V jisté nepříchylnosti v příchylnosti k nacistickému Německu lze hledat jistý svéráz Bulharů, který má nejspíš obecnou platnost. V tom zvláštním rysu svébytnosti nacházím důvod, proč se Radev Orbánem nestane, ani stát nemůže. Je v tomto smyslu málo evropský.
Nadto po svém předchůdci Radev zdědil pevné ukotvení Bulharska v Evropské unii. Pevné natolik, že se nám o něm může jen zdát. Nejde jen o smluvní závazky, o možnou hospodářskou spolupráci, dokonce ani o přijetí do schengenského systému, ale především o to, co nám chybí: o přijetí společné měny, eura. Pevnější pouto i vzdor svérázu Bulharů by jeden jen pohledal.
Kotva v evropském společenství je to vůbec nejpevnější a nejtrvalejší. Proto ji naši suverenisté odmítají, a naopak si hýčkají českou korunu. Vědí dobře proč.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
