Eva Turnová: Třídní sraz
Na třídní srazy nechodím, protože tento způsob konfrontace zdá se mi poněkud nešťastným. Zkusila jsem to jednou a musela jsem pod půllitrem fernetu vysvětlovat, proč mi při těláku lezly dráty z podprsenky.
Pachuť trapnosti tehdy naštěstí zahnal Mirek, kterému jsem na základce během povinného kolování po chodbě vždycky vytrhla z ruky svačinu a na záchodě ji snědla, spíš z nudy než z hladu. Mirek mi na třídní sraz po deseti letech pietně přinesl stejnou sváču.
Čtěte také
Když jsem se zakousla do housky, začaly mi jít od pusy mýdlové bubliny – z toho vyplynulo, že Mirek mezitím zpracoval humor.
Před půl rokem mi přišla pěkná retro pozvánka na další třídní sraz. Vynechala už jsem třikrát, tak prostě půjdu, vsadím na Mirka, ale nesmíme za žádnou cenu sklouznout do omílání historek.
Nebyl tam nikdo, kdo by vypadal dobře
Hned ve dveřích vinárny do mě dva spolužáci loupli jako otvíráka semafor. Přelétla jsem pohledem společenskou místnost a zjistila, že tam nesedí nikdo, komu bych mohla říct, že vypadá dobře. Ani po třech semaforech ne.
Čtěte také
Je pravda, že mi studium čínštiny vytlačilo všechna příjmení, ale nikdo mi nepřipomínal nikoho, přitom ostatní se oslovovali i přezdívkami.
„Vydrbína“ s „Čárou“ měly na hlavě modrý chemlon a probíraly varixové punčochy. „Je tu Mirek?“ vyslala jsem zoufalý dotaz.
„Jasně, tamhle je, naše rock star.“
Rock star? Vydala jsem se na konec místnosti, kde seděl Míra a držel se kytary jako klíště. Stár možná, rock ani náhodou. O housce s mýdlem nepadla zmínka, ani nemohla, Mirek právě drhnul píseň „Černý muž pod bičem otrokáře žil“.
„Cože? ‚Černý muž pod bičem otroka ožil‘?“ zavtipkuju.
Nic. Nebylo vůbec čeho se chytit.
„Pamatujete si, jak mi lezly při těláku z podprsenky dráty?“ vytáhla jsem v krátké pauze svůj starý trumf.
„Ne,“ ozvalo se hromadné zamítnutí.
Nevadí, jsem asi trochu mimo, ale zase proti nim vypadám dost zachovale. Nakonec se mi podařilo partu rozpohybovat. Celou noc jsme trsaly tanec malého ptáčka na píseň „Až to se mnú sekne“ v Mirkově podání. Všichni mě balili. Skončili jsme v bytě „Vydrbíny“.
Ráno mě probudil telefonát matky. „Nenechala jsem u tebe pozvánku na můj třídní sraz?“
Našla jsem jedinou skleničku bez protézy, nalila si zavíráka a nenápadně se vyplížila ven na vzduch.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
