Iva Pekárková: Tajemné kalichovky
Určitě jste viděli ty drobné, křehké lupenaté houby vyrůstající z mechu nebo ztrouchnivělého dřeva.
Kalichovky, jak se jim říká česky, i když latinská jména, často zmatená, naznačují, že patří k celé řadě rodů, byly dlouho přehlížené a opomíjené. Byly maličké, a tak málokdo zkoumal, jestli se dají jíst.
Až donedávna bylo skoro nemožné je vyfotit. Museli jste je namalovat, pokud možno hned na místě, protože byly křehké a při přepravě se snadno zničily.
Čtěte také
Přestože kalichovku druhu Lichenomphalia umbellifera popsal už zakladatel taxonomie Karl Linné v roce 1753 (a dal jí rodové jméno Agaricus, což neznamená o mnoho víc než „lupenatá houba“), význam kalichovek nám dlouho unikal.
Dnes víme, že některé kalichovky, Lichenomphalia mezi nimi, jsou houbovými složkami lišejníků. Většina lišejníků jsou organismy vzniklé díky symbióze řasové a houbové složky.
Houbová složka lišejníku poskytne chitinovou stélku, kostru, která drží pohromadě řasové buňky. Zelené řasy, vybavené schopností fotosyntézy, na oplátku poskytují houbové složce živiny.
Čtěte také
Je to symbióza výhodná pro obě strany, zvaná mutualismus. Vyvíjela se dlouho, pravděpodobně miliony let. Houbová ani řasová složka většiny lišejníků by už samostatně nepřežily.
A teď si představte, co umí kalichovky. Lichenomphalia umbellifera – česky kalichovka okoličnatá – vytváří malé, ale dokonale vyvinuté houbové plodnice s dlouhým třeněm a elegantním kloboukem s lupeny vespod.
Na bázi třeně kalichovky okoličnaté můžeme vidět drobné zelené kuličky – to je řasová složka tohohle – no ano, lišejníku. Drží ji pohromadě chitinová vlákna dodaná houbovou složkou.
Symbióza, o které nevíme všechno
Zhruba 90 procent lišejníků má jako houbovou složku vřeckovýtrusnou houbu (jako příklady vřeckovýtrusných hub můžou sloužit ucho jidášovo, smrž pravý, ale i většina kvasinek) a jako řasovou složku zelenou řasu.
Čtěte také
Zhruba 10 procent lišejníků má místo zelené řasy fotosyntetizující cyanobakterie. K takovým lišejníkům patří třeba hávnatka psí (Peltigera canina), která roste i na silně znečištěných místech.
Mohli jste ji najít dokonce i v socialistickém Československu před čtyřiceti lety, v době, kdy většina lišejníků, organismů na znečištění velmi citlivých, vymizela.
Zhruba jedno procento lišejníků má jako houbovou složku stopkovýtrusnou houbu. (Stopkovýtrusné houby jsou houby, jaké si většina z nás pod pojmem „houby“ představuje – hřiby, lišky, bedly a samozřejmě i kalichovky).
A nedávno se ukázalo, že některé lišejníky, třeba některé druhy hávnatek, můžou mít hned tři složky – houbovou, řasovou a bakteriální. Cyanobakterie žijí v malých, tmavě zbarvených „bradavičkách“ na povrchu stélky.
A než jsme se stačili zaradovat nad dalším dokladem o tom, že může existovat symbióza – zřejmě mutualistická – i mezi třemi organismy, začalo se proslýchat, že byl objeven lišejník, který obsahuje hned čtyři složky.
Čím víc toho o Přírodě víme, tím víc je zřejmé, co všechno nevíme. Zkusme si ji nezničit.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
