Iva Pekárková: Jedlé a chutné houby – další globální hrozba?
Když mi kamarádka poslala z Austrálie fotky nádherných ryzců, které našla v Novém Jižním Walesu, údivem jsem zalapala po dechu. Jak je možné, že ryzce – podle všeho ryzce pravé (Lactarius deliciosus) – rostou v Austrálii? Naučily se snad žít v mykorhizní symbióze s jinými stromy než borovicemi?
Čtěte také
Ukázalo se, že ne, a že to ani není třeba. V Austrálii dnes leckde rostou borovice.
Borovice montereyské neboli paprsčité (Pinus radiata), druh, který se původně vyskytoval na pobřeží Kalifornie a západního Mexika, se v Austrálii nacházejí od padesátých let 19. století a zřejmě je na tenhle kontinent zavlekli noví příchozí, kteří tam přišli hledat zlato krátce nato, co pominula americká zlatá horečka.
Čtěte také
No a ryzce, které jsou původem z Evropy, už se tam nějak dostaly. Vlasta přesně ví, kde je hledat a jak je připravit, aby chutnaly jejím australským přátelům.
Ryzec se v Austrálii sotva bude chovat jako invazní druh – pronikne jen tam, kam proniknou zavlečené borovice. A ty už sice obsadily pár míst, zejména na mořském pobřeží, kde utlačují původní druhy, ale invazní druh to není.
„Aspoň že se dají sníst!“
V lesích Severní Ameriky dnes řádí jiná jedlá, chutná a podle mnohých i velmi zdravá houba – hlíva citronová neboli zlatá (Pleurotus citrinopileatus). Ty se ve Spojených státech objevily, podle Aiswaryi Veerabahu, studentky botaniky na univerzitě ve Wisconsinu a první vědkyně, která se invazí hlívy zlaté zabývá, v prvních letech nového tisíciletí. V rámci, jak říká, „mezinárodního houbově-kulinářského třeštění“.
Čtěte také
Hlívu tam pěstoval kdekdo, vzduchem létala spousta jejích spor, a pokud pro to měla vhodné podmínky, šířila se dál. Hlíva je dřevokazná houba, která vyroste téměř kdekoli – na bucích, ořešácích, břízách, topolech, dokonce i na některých jehličnanech.
Dnes ji ve wisconsinských lesích najdete každou chvíli. Díky své přizpůsobivosti a nenáročnosti – skoro se chce říct „nevybíravosti“ – vytlačuje z lesů původní druhy hub. Je jisté, že invaze hlívy zlaté sníží druhovou rozmanitost v mnoha amerických lesních ekosystémech.
Čtěte také
Mimochodem, hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) taky pochází z Číny, ale v evropských lesních ekosystémech mnoho škody nenadělala. Je možné, že některé americké lesní biotopy jsou pro ni příznivější – a ona pro ně škodlivější.
Začátkem 90. let jsem v hlavním městě Washingtonu objevila listnatý les a ten byl dočista obrostlý hlívou ústřičnou. Nadšeně jsem ji nasbírala na polévku a vůbec mě nenapadlo, že tady ta houba vlastně nemá co dělat a že z lesa nepochybně vytlačila spoustu původních druhů hub.
Invaze hub...
I z další jedlé a chutné houby se v posledních letech stal invazní druh. Je to hřib štíhlotřenný (Aureoboletus projectellus), který pochází z východněji položených oblastí Severní Ameriky. V první dekádě nového tisíciletí byl nalezen na baltském pobřeží Evropy, odkud se šíří dál.
Estonský mykolog Leho Tedersoo říká, že se hřib štíhlotřenný rozšiřuje rychlostí zhruba 100 kilometrů za rok a o tom, že je to invazní druh, nemůže být pochyb. „Ale je vynikající,“ dodává Tedersoo. „Houbaři z něj jistě mají radost.“
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
