Češi jsou v houbaření opravdu výjimeční, tvrdí sociolog
Když řekneme, že „je něco na houby,“ obvykle tím myslíme, že je to k ničemu, bezcenné, nezajímavé. Ale na houby chodí každý rok většina Čechů, Moravanů a Slezanů. Dá se o nich bádat, zároveň má lidové houbaření v kultuře a životním stylu naší země velmi silné a pevné kořeny.
Čtěte také
„Podle výzkumu odborníků má až 75 procent obyvatel České republiky nějakou zkušenost se sběrem hub. To je i v mezinárodním měřítku výjimečné,” tvrdí mimo jiné Karel Šima z Ústavu hospodářských a sociálních dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
„Vědecká mykologie se vlastně tvoří na pilířích. To máte jako Benátky – také stojí na kůlech. A můžeme si to představit tak, že každý náš sběr je kůl, na kterém stojí stavba vědecké mykologie,” uvažuje mykolog Jan Holec z Národního muzea.
Brit James Wood, který se živí organizováním kurzů sběru přírodních potravin přímo v terénu, vysvětluje, proč se na britských ostrovech, na rozdíl od slovanských zemí, masové houbaření nikdy neuchytilo: „Za sebe můžu říct, že tady v Británii u lidí často vnímám strach ze sběru hub. Nebo spíš obavy, že narazí na jedovaté druhy.“
Čtěte také
Geolog Jan Borovička, který se zabývá interakcemi makromycetů, tedy velkých hub a geologického podloží dodává: „Co jsem viděl, tak místní se tím moc neznepokojují. Houby vesele sbírají klidně i na struskové haldě, kde je ale poměrně hodně olova.”
Víc si můžete poslechnout v pořadu Zaostřeno Víta Pohanky věnovaném houbám, houbaření a tomu, co vypovídají o naší společnosti.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
