Zdena Kolářová: Houbaření
Jsme národem houbařů a každý, kdo by nám chtěl na naši národní vášeň sáhnout, by se asi se zlou potázal. Houbařit totiž může každý bez velké specializace. Až na kaskadéry, kteří o houbách nic nevědí, a přesto je sbírají a konzumují, je skoro každý Čech poučeným laikem.
Houbařit jsem začala s dědou. Ten chodil do lesa často, nejen kvůli houbám, ale také proto, aby měl klid od Mařenky, mojí babičky, která ho pořád něčím úkolovala. Pokaždé se vracel s plným košíkem úlovků. Krájel je na teninké lístky, rozložil na síto a na konci sezony obdarovával celou rodinu úhlednými sklenicemi nasušených houbových plátků.
Pro svoji vášeň získal i mne, takže jsem už v deseti letech znala kdejakou prašivku a nadšeně jsem s dědou chodila do lesa, kterému se tajuplně říkalo „V tůních“.
„Kde je ňákej kopeček, tam je jistě hříbeček“, povzbuzoval mě vždycky děda, abych proti své vůli lezla po kolenou do smrkového mlází, kde jsem opravdu pokaždé objevila maličké bílé hříbečky.
Babičce jsme vždy kladli k nohám lesní dary jako obětiny za její starost o nás, očištěné od hlíny, s kloboučky jak tátovo semišové sako. Za odměnu jsme dostali voňavou omáčku, smažené řízky nebo liškovou míchanici.
Nedávno se ve veřejném prostoru znovu objevilo, že se za sběr hub bude platit a omezí se jejich množství, které se smí nasbírat. Jsem tady doma, ty lesklé tůňky, obrostlé huňatým mechem a hustým kapradím, jsou součástí mých vzpomínek na dětství, na dědu, na houbové karbanátky a na prázdniny. Každý z vás si asi může dosadit své vzpomínky.
Platit ve svém domově za něco, co v něm samo narostlo? To by snad ani nebylo slušné. Nový lesní zákon je na světě a o zákazu sbírání hub tam nic není. Zatím.
Související
-
Zdena Kolářová: Sny
Když člověk mluví o svém snu, zpravidla má na mysli něco úžasného, po čem odjakživa toužil Tak třeba… Mít pořádný auto, takovýho jaguára, zasní se mladý muž.
-
Zdena Kolářová: Nový školní rok
To bylo před dvěma měsíci křiku a radování, když začínaly prázdniny. Párkrát jsme se zapotili a jsou pryč. Nastala doba rozhodování, co všechno je třeba pořídit do školy.
-
Zdena Kolářová: Lvice Elsa
Když byl můj syn malý, trávil prázdniny na chatě s babičkou a dědou. Měl tam plno kamarádů a vždy se tam těšil. Těšila jsem se i já, že budu mít nějaký čas jenom pro sebe.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka