Iva Pekárková: Příběh opuštěného racčete
V jihoanglickém městečku Hastings racci prý už nějakou dobu nekonkurují rybářům. Ryby neloví a nejspíš už to zapomněli. Je mnohem pohodlnější potulovat se kolem stánků s dobrotami a sledovat, co který turista upustí. Případně na jedlíka naletět a bleskovým manévrem mu jídlo sebrat.
V Hastingsu uvidíte stovky spokojených racků stříbřitých a desítky zděšených turistů, kteří právě přišli o sendvič nebo o brambůrky, ani nevěděli jak.
Čtěte také
Lidská strava, zejména ta mastná a plná éček, zvířatům obvykle neprospívá. Racčí sběrači a zloději v Hastingsu se určitě dožívají nižšího věku než racci, kteří ani v dnešní době nejsou líní lovit. Racci to ale nevědí, a kdyby to věděli, nejspíš by s tím nic nedělali. V tom se podobají nám lidem.
Na lavičce s výhledem na oceán seděla babička s dvouletým vnukem, házela rackům kousky chleba a radovala se, že je spolehlivě chytí ve vzduchu. Racci se slétali a honili se za chlebem – a tu zničehonic jeden z nich ukradl vnoučkovi kornout se zmrzlinou. Byl obrovský, vnouček si sotva stačil líznout, a my jsme jen fascinovaně pozorovali, jak v rackovi ve vteřině zmizel – kornout byl tlustší než rackův krk. Babička si hned musela stoupnout do fronty na zmrzlinu.
Racčí adolescenti se chovají jako ti lidští
Mezitím se na náplavce objevil racčí teenager – jedno z těch už skoro dorostlých, ale pořád ještě hnědavých letošních mláďat. Choval se jako typický dnešní náctiletý: byl hlučný (bez ustání sípavě kníkal), byl drzý (odháněl dospělé racky od žrádla) a zároveň si přál být opečováván. Běhal za každým dospělým rackem, kterého uviděl, dloubal do něj a zjevně očekával, že mu racek vyvrhne něco dobrého do zobáku. To se ale nestalo. Racčí mladík to zkusil snad stokrát a pořád nechápal, jak je možné, že ho dospěláci nekrmí.
Čtěte také
Možná to byl jen náš dojem, ale zdálo se, že se k němu dospělí rackové chovají mnohem šetrněji než ke konkurentům, kteří už hnědou barvu ztratili. Neodháněli ho od žrádla, stáli opodál a vyčkávali, až konečně najde na zemi kus chleba, který by oni sami bez problémů chytili ve vzduchu. Babička s vnoučkem už zase byli na místě a vnouček lízal novou zmrzlinu.
Málem jsme zatleskali, když bezprizorné mládě konečně chytilo sousto do zobáku.
V tom okamžiku přestalo kníkat. Procházelo se hrdě po náplavce a jedním okem, jak to racci dělají, pokukovalo po zmrzlině. Už brzo se ji naučí ukrást. Tenhle racčí adolescent se neztratí.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Související
-
Iva Pekárková: Kakao pro Afriku
V Indii, v podhůří Himálaje, se už léta pěstují jablka. Podmínky jsou tam pro to ideální: nadmořská výška zkrotí subtropické teploty, monzuny zajistí vláhu.
-
Iva Pekárková: Až když něco provedou
Před lety jsem při autostopu na Floridě narazila na Mexičana, který jel navštívit manželku do lochu a vezl jí kilo pomerančů, speciálně upravených, aby jí udělaly dobře.
-
Iva Pekárková: Když vás něco napadne
Jednou se Alberta Einsteina zeptala novinářka: „Pane Einsteine, jak si zaznamenáváte své nápady? Zapisujete si je do notýsku? Na stroji? Diktujete je sekretářce?“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
