Iva Pekárková: Vrátit to do původního stavu
K domu věkovité Indky v naší ulici, jen o pár čísel dál, přijela středně těžká technika – pneumatická sbíječka, metr vysoký bagr. Stroje se vecpaly do předzahrádky zalité betonem a udělaly s ní krátký proces.
Čtyři chlapi v oranžových odrazových vestách městských zaměstnanců betonovou plochu rozdrtili a její zbytky naložili na korbu náklaďáku. Druhý den díru zavezli hrubým štěrkem, pískem a zeminou, vydláždili cestičku od branky k domu keramickými kachlíky, které nebrání vsakování dešťové vody do hlíny, na zbylé ploše rozvinuli travní drn a po stranách vyznačili záhonky, které osázeli levandulí, rozmarýnou, kdoulovcem a růžemi.
Čtěte také
Část oseli směsí semen lučních květin, jejichž pestrobarevné květy lákají motýly a dovedou vytvořit iluzi soukromého ráje.
Za šest týdnů už předzahrádka vypadala, jako že na ní od nepaměti roste tráva, bylinky a pohádkově barevné kytky. Naše indická sousedka teď sedává na štokrleti obklopená touhle nádherou a tváří se spokojeně. Je jí tam dobře. A ví, že něco udělala pro životní prostředí.
Za odměnu kousek soukromého ráje
Proměna betonové plochy v zahrádku proběhla v rámci vládního programu, který má za úkol zajistit, aby se co největší plocha anglických měst opět stala propustnou pro vodu a zadržela tak dešťovku, které příliš mnoho steče do řek a vzápětí do oceánu, anebo na asfaltu a betonu vytváří kaluže, které se příliš rychle vypařují, takže v podobě mraků brzo odplují pryč. Pokud se chcete zbavit dlažby na dvorku nebo asfaltový vjezd u baráku proměnit v trávníček, stačí říct. Město se o to postará.
K takovému kroku se bohužel odhodlá málokterý majitel domu, protože – věřte tomu, nebo ne – vybetonovaná, vydlážděná nebo vyasfaltovaná plocha hodnotu nemovitosti zvyšuje.
O to víc si vážím naší indické sousedky. Obětovala část tržní ceny svého domu, aby maličko pomohla Přírodě. Za to teď může sedávat v soukromém barevném ráji.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
